Honest [CZ]

21.10. 17:30

He: Tak co?

Me: Tvé obavy se naplnily.

He: Je zlomená?

Me: Jop...

He: Hm... no, nevím, jestli ti mám gratulovat, nebo nad tebou protáčet očima.

Me: Můžeš obojí, hah.

He: No... myslím, že protočení očí stačí. Jseš trdlo.

Me: Já za to nemůžu! To ty schody!

He: Jasně, všechno to sveď na schody. Ty můžou i za konflikt se Severní Koreou nebo imigraci v Evropě...

Me: No... nad tím jsem nikdy nepřemýšlel...

He: Tak nad tím ani nepřemýšlej. Je to hovadina.

Me: Když to říkáš-

He: Je to hovadina. Za tu nohu si můžeš jedině ty sám.

Me: Fajn, fajn, okey... Tak jo.

He: Ještě, že to přiznáš.

Me: Spíš jsem byl donucen potvrdit tvou verzi, ale dobře. Budeme dělat, že jsem se přiznal.

He: Jak mojí verzi?! Vždyť to je fakt!

Me: Jistě, jistě, hah.

He: Tak... alespoň máš dobrou náladu.

Me: Mám no. Jsem v nemocnici. Nebudu muset zítra do školy.

He: Ty ji asi vážně nesnášíš.

Me: To ne! Já mám školu rád. Jen ty lidi tam ne. Jsou to tupci.

He: A jsme zase u toho. Hned je všechny soudíš.

Me: Hyung, já je nepotřebuju. Možná tam někdo normální bude, ale pravděpodobnost je jedna ku osmi set.

He: Stále tam ale ta naděje je.

Me: Možná, ale... mně stačíš ty.

He: Já jsem ale jen cizí člověk na telefonu.

Me: Nejsi.

He: Tak co jsem, hm?

Me: Jsi můj Hyung na telefonu.