He: Ahoj.
Me: Ahoj, Hyungie...
jaký jsi měl den?He: Není náhodou moje práce se tě ptát, jak ses měl?
Me: Jaká práce?
He: Ty ses měl vždycky vyzpovídávat. A já tě měl vždycky vyslechnout a říct ti k tomu svůj názor.
Me: Ty to pořád bereš takhle?
He: Jak takhle?
Me: Jako svou nutnou... laskavost? Povinnost?
He: A neměl bych snad?
Me: Ne?
He: Vždyť jsi to ale tak chtěl.
Me: Já to tak nechtěl. To ty. Já se chtěl s tebou skamarádit.
He: Já ale-
Me: Ty ale nestojíš o kamarádství, já vím. Říkal jsi mi to už stokrát...
He: Tak vidíš.
Me: Ale Hyung...
He: No?
Me: Stál bys o něco jiného?
He: O co přesně?
Me: Hyung, oba víme, co mám na mysli.
He: To je příliš záludná otázka, Taehyungu.
Me: Já vím, proto jsem se na ni zeptal. Vlastně jsem ani nečekal odpověď.
He: Tak proč ses ptal?
Me: Abych se ujistil.
He: Čím prosimtě?
Me: Že to nebude vyslovené ne...
ČTEŠ
Honest [CZ]
FanfictionNejsem si jist, zda je dobrý nápad volat na nějaké náhodné číslo, ale... já už jsem opravdu zoufalý. - Upozornění: • forma dialogů • náznak tématu psychických problémů © AnythinGEL2018/2019