Honest [CZ]

18.10. 06:21

He: Ano?

Me: Myslíš si, že jsem nemocný?

He: Řekl bych, že každý člověk je svým způsobem nemocný.

Me: Já ale myslím doopravdy nemocný.

He: Upřímně, nevím, co si pod pojmem doopravdy nemocný představuješ, ale... no... pokud myslíš psychicky, tak to těžko říct, nemůžu to tak úplně posoudit. Vůbec tě neznám. Ale je pravda, že nezníš úplně nejlíp, no. Takže nějaká rýmička se tu asi objeví.

Me: Takže? Jsem nemocný, nebo je to výplod je mojí choré mysli?

He: Tak vzhledem k tomu, že jsi sám právě řekl tvé choré mysli, tak asi nemocný jsi, když si to myslíš.

Me: Cože?

He: Ježiši, s tebou je domluva... prostě když ty si sám myslíš, že jsi nemocnej, tak jsi nemocnej. Je jedno, co ti říkají, nebo co si myslí ostatní. Jde o to, jak se cítíš ty.

Me: Ale oni tvrdí, že jsem v pořádku.

He: A ty si přijdeš v pořádku?

Me: ... Ne.

He: Tak tedy nejsi v pořádku.

Me: Ale oni-

He: Vidí ti snad do hlavy? Dokážou ti číst myšlenky?

Me: ... Ne.

He: Tak vidíš. Vědí naprostý hovno o tom, jak se cítíš a jak je na tom tvé zdraví.

Me: Ale-

He: Co?! Co je na tom k nepochopení?!

Me: T-Ty to... T-ty to n-nechápeš.

He: Proboha, proč brečíš?

Me: N-Nevim.

He: Ugh... to ještě scházelo.

Me: P-Promiň.

He: To nic... umm... hele, uklidni se, zalez si do postele, udělej si čaj, nakapej si do nosu, nikam nechoď a zkus spát.

Me: K-když oni mě doma nenechají.

He: Kdo?

Me: Rodiče.

He: Tak si udělej ten čaj do školy, teplé se oblíkni, vezmi si tam polštář a o přestávkách buď v klidu. Už jenom dva dny, o víkendu se snad z toho vyležíš a bude to lepší.

Me: Myslíš?

He: Myslím.

Me: Slibuješ?

He: Takové věci se slíbit nedají... ale doufám v to.