Honest [CZ]

21.12. 10:14

He: Tak co... je ti líp? Když... no, víš co...

Me: Ho, Je mi líp. Je mi dobře...

He: Vážně?

Me: Jo, vážně. Díky, že se staráš.

He: Asi... asi nemáš za co.

Me: No... promiň.

He: Za co se zase omlouváš?

Me: Že jsem tě dostal trochu do rozpaků. A nesnaž se mi tvrdit opak. Je to slyšet.

He: Fajn, fajn... ani jsem ti opak tvrdit nechtěl. Proč bych to dělal...

Me: Možná, abys neukázal svoji slabost? Nebo ti je třeba tenhle stav nepříjemný a nechceš, abych tě v něm zastihl?

He: Teoreticky jsou možný obě dvě varianty, ale přece bych si jednou popírací větou nezkazil pověst toho upřímného. To nedává smysl...

Me: Sám si ale říkal, že to, že jsi upřímný, neznamená, že to bude dodržovat jako Svatý Písmo... nebo tak nějak to bylo.

He: To je sice pravda, ale pořád to je nějaká ctnost a hrdost... svým způsobem.

Me: Bereš to jako ctnost?

He: Ano. Když se nad tím zamyslíš, je to skoro, jako bych byl rytíř.

Me: To jich mají ale sedm.

He: No a co? Myslíš, že je všechny dodržovali? Asi těžko. Takže to už je lepší mít jen jednu, ale plnit ji pořádně, i když uznávám, někdy se mi to nedaří, než jich mít sedm a všechny dělat tak napůl.

Me: Chceš být rytířem?

He: Když jsem byl malý tak moc. Ale teď... teď vlastně taky. Škoda, že to už není možné. Zrovna tady, zrovna v týhle době...

Me: Třeba to ještě nějak půjde.

He: To nevím. Spíš ne...

Me: Pořád můžeš být rytířem svého srdce.

He: Nebo taky toho tvého.