He: Byl jsi nedostupný.
Me: ...
He: Jak to?
Me: ...
He: Taehyungu?
Me: ...
He: Ignoruješ mě? Proč?
Me: ...
He: Haló?
Me: ...
He: Sakra, vím, že tam jseš. Slyším tě dýchat.
Me: ...
He: Mluv se mnou!
Me: Nekřič na mě...
He: Tae, co se děje?
Me: ...
He: Proč se mnou nemluvíš?
Me: ...
He: Neodpovíš mi?Me: ... Nemůžu.
He: Jak nemůžeš?
Me: ... Prostě to nejde.
He: Vyhrožuje ti někdo nebo něco takového?
Me: Ne.
He: ... Ubližuju ti nějak? A pokud ano, já to změním.
Me: Ne.
He: Tak o co jde?
Me: .J-Já... nemůžu s tebou mluvit. Jednoduše bych tím ublížil sobě a m-možná i nám oběma... a to já nechci. Víc ti říct nemůžu, protože... uh, akorát bych to ještě zhoršil.
He: Tae, právě vůbec netuším, o čem mluvíš.
Me: To n-nevadí... t-to ne-nevadí...
He: Tae...
Me: T-To je v pořádku, Hyungu... vše-všechno bude v pořádku...
He: Neplač a vysvětli mi to... prosím...
Me: P-promiň, Hyungie...
hovor byl přerušen
„Já tomu nerozumím...“
ČTEŠ
Honest [CZ]
أدب الهواةNejsem si jist, zda je dobrý nápad volat na nějaké náhodné číslo, ale... já už jsem opravdu zoufalý. - Upozornění: • forma dialogů • náznak tématu psychických problémů © AnythinGEL2018/2019