He: Děláš pokroky, včera jsi to beze mě vydržel.
Me: No, ale teď si to budu kompenzovat voláním ti několikrát denně.
He: To snad ne. Proč proboha?
Me: Jsem na školním výletu.
He: Tys jel se zlomenou nohou na školní výlet?
Me: No.. jo. Neměl jsem na vybranou. Rodiče mi to už zaplatili.
He: Ale... no nic. Kam jedete?
Me: Do Číny. Autobusem...
He: Nezníš příliš nadšeně.
Me: Taky že nejsem...
He: Jak to? Čína je super země.
Me: Ale oni se ti to znechutí, když tam jedeš se zlomenou nohou, zapomeneš se vychcat, takže jsem to až do téhle zastávky musel držet a... místo v autobuse je taky pecka.
He: Neříkej, že sedíš vedle učitele.
Me: Skoro. Horší ale je, že jsem vedle kluka, se kterým se vážně nemusím a za mnou sedí... holka, se kterou jsem... no, to je jedno, zkrátka mě nemá ráda a má nepříjemný uštěpačný poznámky. A-A není to že srandy, myslí to opravdu zle.
He: Ou.
Me: H-Hyung, j-já nevím, co mám dělat.
He: Hlavně nebreč. Jsi chlap, vzmuž se.
Me: A-Ale j-já jsem opravdu zoufalej.
He: To se mi zdá, že jsi většinu času, hele.
Me: S-S tebou ne.
He: Mám to brát jako moje plus?
Me: Rozhodně, mhh.
He: Tak děkuju. Upřímně mě docela potěšilo, že si to myslíš.
Me: Mám tě rád, Hyung. Chci si o tobě myslet jen to nejlepší...
ČTEŠ
Honest [CZ]
FanfictionNejsem si jist, zda je dobrý nápad volat na nějaké náhodné číslo, ale... já už jsem opravdu zoufalý. - Upozornění: • forma dialogů • náznak tématu psychických problémů © AnythinGEL2018/2019