U: Ano prosím?
He: Taehyungu, dřív-
U: Hyungu, říkal jsem ti, že mi nemáš volat.
He: Já vím, ale-
U: Přeji ti blažený živ-
He: POČKEJ! Nech mě domluvit, dobře?
U: ... Fajn.
He: Dobře. Chtěl jsem ti jen říct, že dřív, než mi to típneš, bych se tě chtěl na něco zeptat.
U: Hyung, neřeknu ti, o co tady jde. Ne teď.
He: S tím jsem počítal. Jen mi jde o jedno. Nejedeš v žádných drogách, že?
U: Me, neboj. Je to... uh, je to mnohem... osobnější.
He: Osobnější? Jak osobnější?
U: Prosím, Hyungu, nechtěj po mně, abych ti to teďka říkal. Já... až si to vyřeším, tak ti to řeknu, dobře? Jen... teď mi prostě nevolej, dobře?
He: To to nemůžu slíbit.
U: Típnu ti to.
He: To je mi fuk. Alespoň nebudu zbytečně marnit příležitosti k tomu ti říct, jak moc tě mám rád.
U: Hyungu...
He: Mám tě moc rád, Tae.
U: ... Já tebe miluju. Ale... uh, ještě víc to komplikuješ.
He: Nebudu se ti za to omlouvat.
U: Já vím...
He: ... Slibuješ tedy, že mi to brzy řekneš?
U: Slibuju.
He: Na svou duši?
U: Ano. A na to, že se Kim Taehyung jmenuju.
He: Tak to už něco znamená. To je velké jméno.
U: Heh, jistě... víme své...
He: Ano, víme.
ČTEŠ
Honest [CZ]
FanfictionNejsem si jist, zda je dobrý nápad volat na nějaké náhodné číslo, ale... já už jsem opravdu zoufalý. - Upozornění: • forma dialogů • náznak tématu psychických problémů © AnythinGEL2018/2019