Honest [CZ]

22.10. 19:05

He: Ahoj

Me: Ahoj, Hyung...

He: Děje se něco? Zníš strašně sklesle.

Me: Já... já ani nevím.

He: Ah, tvá oblíbená odpověď.

Me: Ale vážně. Já opravdu nevím. Cítím se tak nějak divně. Tak... jaksi...

He: Mimo?

Me: Jo, asi jo. Mimo... to bude to správný slovo.

He: Hmm...

Me: Možná to je asi jen tou ponurou atmosférou, co mám v pokoji. To víš, je tu tma a jsem tu jen já... sám. Se zlomenou nohou... a tikajícími hodinami... a studeným mátovým čajem na stolku... nenávidím to.

He: Měl jsi ten čaj vypít.

Me: Nějak jsem neměl chuť...

He: Chápu.

Me: Znáš... znáš ten pocit, když jsi ve společnosti, všichni okolo tebe kmitaj jak barevný, komunikují s tebou, ale ty si stejně připadáš tak hrozně sám?

He: Tenhle pocit musí znát snad každý.

Me: Je mi nepříjemný.

He: To všem, kdo ho zažili.

Me: Ale mě to vážně trápí...

He: ...

Me: ... Umm... Hyung?

He: Ano?

Me: Obejmi mě. Cítím se tu... nesvůj.

He: Tak to po mně požaduješ opravdu moc.

Me: Já vím... vím, že to není možný. Ale já nevím, co mám dělat...

He: Víš co? Zkus jít spát. Spánek je dobrý lékař. A pokud ti nebude líp... pokusím se vymyslet, jak ti pomoct.

Me: Děkuji.

He: Není za co. Pa.

Me: Hyung, počkej ještě!

He: Co?

Me: No... nepopřeješ mi dobrou noc?

He: Dobrou noc, Taehyungu.

Me: Dobrou... h-hyung.