Honest [CZ]

9.1. 12:00

Me: Hyung?

He: Ahoj, Tae.

Me: Jdu k doktorovi. S tím kašlem.

He: No, bylo načase. Co ta náhlá osvěta?

Me: Rodiče.

He: Aha, to to pak vysvětluje.

Me: No Jo...

He: Kdy tam jdeš?

Me: Asi za-uhuh půl hodiny.

He: Aha.

Me: Hyungie... já se tam bojím.

He: A čeho se tam bojíš? Je to jen doktor. Taky člověk jako ty.

Me: Já vím, ale... Uh, já se bojím, co mi ře-uhuh-kne.

He: Co zlýho by ti mohl říct, prosimtě?

Me: Nevím, třeba že to je horší, než se zdá.

He: Ale prd. Budeš v pohodě. Je to jen nachlazení.

Me: Když myslíš...

He: Hele, bude to v pohodě. Nemůžeš být nemocný celoživotně, takže i kdyby to bylo na pár týdnů, skončí to. Jako všechno.

Me: To, uhuh... to jsou zase myšlenky, Hyung.

He: Promiň, jen říkám pravdu. Realitu. Kolikrát i docela krutou.

Me: Kolikrát je ale i hezká, příjemná a nechceš, aby-uh skončila.

He: Jo... to se taky může stát...

Me: Tobě se to nestává?

He: Ale jo, občas jo... ale už to dlouho nebylo.

Me: Ani u mě, hih?

He: Ne, ani u tebe.

Me: Tak to někdy musíme takovou situaci naj-uhuhuh-ít. Chci vidět, jak jsi šťastný a nechceš, aby něco, uhuh... skončilo.

He: Třeba se to někdy poštěstí... to teď ale není podstatný. Ty se teď soustřeď na to, že to bude dobrý a vzmuž se.

Me: Tak d-dobře, Hyungie. Ale-

He: Jseš hrdým nositelem svého jména?

Me: Uhuh, cože?

He: Protože tvoje jméno nedostávají žádný bábovky, chápeš?

Me: Jistě, hih, chápu. Jsem hrdým nositelem svého jména, Hyung.

He: Tak se podle toho i chovej a neboj se. Hwating!

Me: Děkuji za povzbuzení. Mám tě-uhuh rád, Hyungie.

He: Já tebe taky, Tae.