(Ne)přežíváme, žijeme

Zvrat

Probudila jsem se celkem brzo ráno, a tak jsem se chystala za tím klukem, furt nevím jak se jmenuje, musím se ho zeptat na jméno. Otočila jsem se a spatřila jsem vedle sebe ležet Daryla. Usmála jsem se a opatrně, tak ať ho nevzbudím jsem ho políbila na čelo. Pak jsem vstala a oblékla se, začínalo se ochlazovat a potřebovala jsem teplejší oblečení. Když jsem vyšla ze stanu zjistila jsem, že je stále ještě tma, což mi moc nevadilo. Šla jsem pomalu k hrobu Sophie a na chvilku se zastavila u stromu, kde ještě stále rostly květiny. Pár jsem jich utrhla a šla dál. Došla jsem k hrobu a vyměnila květiny za ty čerstvé, usmála jsem se a šla do stodoly, kde byl ten kluk.

,,Vstávej, chci si promluvit." promluvila jsem na něj, když jsem otevřela vrata. On se vzbudil a trochu překvapeně se na mě koukal.

,,Proč jsi tady?" zeptal se mě a já si z rohu vzala židličku a sedla si na ní těsně před nim.

,,Ptát se budu já." oznámila jsem a on jen kývl. Rozhovor mohl začít, upřímně jsem nevěděla na co se ho ptát, protože mi Daryl už snad všechno řekl.

,,Tak se ptej, nebo to bude tichá hodinka?" zasmál se a já měla sto chutí mu rozbít hubu.

,,Nevím na co se vlastně zeptat, vše jsem zjistila už od Daryla." řekla jsem klidem a snažila se nemyslet na to jak krásné by bylo mu ublížit.

,,Co jsi dělal, než tohle začalo?" zeptala jsem se jej asi po minutě ticha. Jen zvedl pohled a já se lehce zamračila.

,,Byl jsem jen student, nikomu bych neublížil, to mi věř." zodpověděl nakonec, věřit ti? Ne díky.

,,Fajn, proč jsi byl s nima tam v tom městě?" další otázka a já se bezcitně usmála. Koukala jsem na jeho nevyléčené modřiny, které mu způsobil Daryl.

,,Zachránili mi život, jsem jim dlužen. Nikdy jsi nikomu nedlužila svůj život?" zajimavá odpověď.

,,Dlužím život stále někomu, a ty ho dlužíš nám, to jsi zapomněl?" pozvedla jsem obočí.

,,Ne, dlužím ho tobě, ty jsi je přemluvila."

,,Mě nikdo nic nedluží," zamračila jsem se zase a chtěla odejít.

,,Komu dlužíš život a proč?" zeptal se najednou.

,,Dlužím ho někomu koho miluji, protože mi ho zachránil a kdyby ho nebylo zabili by mě ty zrůdy tam venku." řekla jsem a hned zmizela ze stodoly a zamkla. Byla stále tma, celkem by mě zajímalo kolik je hodin.

,,AAAAAA!" najednou někdo zavolal a já se rozběhla hned k místu výkřiku. když jsem tam došla spatřila jsem Dale jak po něm sápe mrtvák a má roztrhané břicho, najednou došli všichni, celkem se divím že byli vzhůru. Rychle jsem mrtvákovi zaryla nůž pěkně do spánku. Rychle jsem jej odhodila a přišla zpět k Dalovi, seděla u něj Andrea a brečela, hnali se mi slzy do očí, najednou se vedle jeho hlavy postavil Daryl a zvedl svou zbraň. Dale jen pozvedl svou hlavu ať Daryl nečeká.

,,Promiň bratře." řekl a vystřelil, cukla jsem sebou a nechala stéct neposednou kapku po mé tváři. Andrea brečela u jeho těla a Daryl přišel ke mě a objal mě tak ať se nedívám na jeho tělo. Přišli jsme o dalšího člena. Pomalu nás ubývalo. Najednou jsem cítila jak mé srdce tvrdne, jako bych už nikdy neměla cítit bolest z něčí ztráty. Rozešla jsem se k domu a pak si jen sedla na schody. Seděla jsem tam a už pomalu svítalo nevnímala jsem okolí a pak se u mě objevil vedle mě Daryl.

,,V pohodě?" zeptal se mě najednou a já se na něj podívala a pokrčila ramena.

,,Nějak se mi dneska nic nechce." pousmála jsem se. Viděla jsem jak kopou další hrob, pomalu jsem se na něj, ale on furt koukal do země.