(Ne)přežíváme, žijeme

Nový?

Uběhli dva dny po tom, co jsme se nabourali a Daryl se zrovna začal probouzet. Seděla jsem u jeho postele a sledovala jak pomalu otevírá oči.
,,Ahoj..." Řekla jsem potichu a on se na mě otočil a pousmál se.
,,Ahoj. Příště se dívej na cestu." Řekl a já kývla, byla jsem stále sklesla, i když Daryla utrpěl mimo zástavu jen lehký otřes mozku a pár škrábanců. ,,Nic si z toho nedělej." Řekl a chytl mě za ruku. Hned jsem si tu ruku přitáhla a políbila jí.
,,Nikol, měli bychom se podívat na malé." Řekla Denise, která zrovna vcházela do Darylova pokoje. ,,A pardon..." Dodala nakonec.
,,Na malé?" Zeptal se nechápavě Daryl. A já ztuhla... Jak mu to mám říct?
,,No, jo, víš já ti chtěla něco říct, ale zapomněla jsem." Řekla jsem kostrbaté.
,,Tak to řekni teď..." Řekl a sedl si.
,,My... Budeme mít dítě..." Zašeptala jsem a postavila se a chytla se za břicho.
,,To myslíš vážně?" Řekl poněkud přísně a já se otočila na Maggie, která zrovna přišla.
,,Já ti říkala, že bude naštvaný..." Řekla jsem ji a Daryl přišel za mnou.
,,Proč naštvaný? Nejsem naštvaný, jen mě to zaskočilo." Řekl klidně a já se dívala a nevěděla co říct.
,,A já ti říkala že bude rád." Dodala za mnou Maggie a já se na ní podívala, i když jsme nikdo nechtěli, všichni jsme se začali smát.

Ležím na lužko a Denise mi projíždí břicho přístrojem na ultrazvuk. Daryl sedí vedle mě a sleduje malou obrazovku.
,,Vidíš toto?" Řekla najednou a ukázala na malý puntík na obrazovce.
,,Jo..." Řekli jsme oba s Darylem a Denise se zasmála.
,,To je miminko. Počkej... Tady je... Druhé." Řekla a podívala se na mě s Darylem, zřejmě jsme se tvářili dost vtipně, protože se začala smát
,,Dvojčata?" Zeptal se Daryl a ona kývla.
,,Prosím tě, zkontroluj to ještě ať jich tam není třeba pět." Řekla jsem pobaveně a my se usmáli. Nakonec jich tam víc než dva nebylo.
***
,,Ahoj, tak co?" Zeptal se Rick, který zrovna přišel a sedl si do křesla.
,,Budeme mít dvojčata." Řekl Daryl a donesl mi vodu, chystal si sednout, ale Rick ho zastavil.
,,Ani si nesedej, dneska jdeme zařídit ten problém s útesem." Řekl a já se napila vody a vstala.
,,Jdu taky." Řekla jsem a šla ke schodům.
,,Ty nikam nejdeš." Zastavil mě Daryl a já se na něj otočila.
,,Jsem těhotná, ne nemocná, Lori taky když byla těhotná dělala plno věcí." Řekla jsem a opomenula fakt, že nás slyší Rick.
,,A jak to s ní dopadlo?" Řekl Daryl chladně a já si teď uvědomila, že nás Rick fakt poslouchá. ,Promiň." Řekl Rickovi a on jen kývl. Podívala jsem se na Daryla a zakroutila hlavou, pak jsem zmizela na schodech. V pokoji jsem si převlékla triko a vzala si batoh, seběhla dolů a zamířila ven.
,,Jedeš s náma?" Zeptal se Abe a já kývla.
,,Jdu, dlouho mě nikdo neudrží v klidu."
,,Jo to vím, a co vůbec u doktorky?" Zeptal se a já si sedla do zadní sedačky, v autě už byla Maggie s Glennem.
,,Budeme mít dvojčátka." Řekla jsem a Maggie se rozzářila.
,,To je báječné!" Zajásala a chytla mě za ruku. Na místo spolujezdce nasedl Rick a my vyjeli, celou cestu byl zamlklý a já jediná věděla proč.
Asi po půl hodině jsme byli na místě. Vystoupili jsme z auta a já šla hned k ohradě, kterou jsme stavěli dva dny, po dobu toho co Daryl spal. Zahlédla jsem Ricka a hned za ním zašla.
,,Promiň mi to s Lori... Nějak jsme si to neuvědomili, hlavně za to co řekl Daryl..." Řekla jsem šeptem a postavila se vedle něj.
,,Hele, byl jen upřímný... A chápu jeho pochyby, těhotenství je nebezpečné v této době, ale je to dobré pro naši budoucnost." Řekl klidně a pousmál se.
,,Neměli jsme mít děti... Tenhle svět je nebezpečný... Moc si přeji mít s Darylem děti, ale nějak se nemůžu zbavit pocitu, že je tohle všechno špatně..." Řekla jsem a Rick se zasekl, jeho pohled nebyl tak chladný jako předtím, ani přívětivý, byl neutrální...
,,Není to špatně..." Řekl drsně a odešel k autu.
,,Zátarasy jsou v pohodě, měli bychom jet." Řekl a sedl do auta. Abe jel až k útesu, kde všichni vystoupili a já zůstala v autě. Po chvilce Maggie nasedla do auta a rozjela se do Alexandrie. Dlouho jsem čekat nemusela a už bylo vše v pohybu. Mrtváci sami strhli kamion a začali se valit z útesu. Rick s Glenna a Michonne nasedli ke mě do auta a rozjeli se k místě určení - oranžové balónky...
Dojeli jsme na místo velice rychle, za námi v autě jel zbytek našich lidí.
,,Nikol, potřebuju abys odešla na ten most, je tam něco co potřebujeme, poznáš to hned jak tam dojdeš." Zavolal Rick a já kývla, vzala jsem si batoh, zbraně a pár lahví vody. Rozloučila jsem se a vyrazila, měla jsem u sebe vysílačku, takže jsem mohla komunikovat s ostatními. Šla jsem lesem a pořádně hlídala okolí, ale bylo až velké ticho.
,,Nikol, jak jsi na tom?" Ozvalo se z vysílačky a já jí uchopila do ruky, ohlédla jsem se kolem sebe.
,,Už tam za chvilku budu, jak jste na tom vy?" Zeptala jsem se Ricka.
,,Zatím vše v pohodě, už je to hodina a už prošlo téměř celé stádo." Řekl klidně a já si vydechla. Šla jsem pomalu, ale najednou jsem spatřila muže.
,,Ricku, musím končit, něco se mi tu nelíbí." Řekla jsem a uchopila zbraň. Šla jsem pomalu k muži, který vypadal upraveně.
,,Fajn, ale buď opatrná, pak se ozvy, řeknu Darylovi, že jsi v klidu." Ozval se a já uchopila naposled vysílačku.
,,Pozdrav ho a držte se, končím." Ukončila jsem konverzaci a schovala si vysílačku za opasek. Kráčela jsem za mužem, když se náhle otočil. Zarazila jsem se, vousy měl upravené, vlasy delší než jakýkoliv jiný muž.
,,Zdravím, jsem Paul. Ale přátelé mi říkají Ježíš." Představil se a já na něj koukala s pozvednutným obočím.
,,Ježíš?" Zeptala jsem se nechápavě. ,,Jo už vidím tu podobu. Jsi tu sám?" Zeptala jsem se drsně.
,,Ano jsem, většinou chodím sám... Ale ty vypadáš, že sama nejsi." Pobaveně se zasmál. Směje se, když na něj míří člověk zbraní, divný to člověk.
,, Jsem sama." Řekla jsem klidně.
,,Slyšel jsem tě s někým mluvit."
,,Tak to máš asi halucinace." Řekla jsem tvrdě a on se zamračil. Chvíli jsme na sebe beze slov koukali, ale najednou se z dálky rozezněl klakson a já hned věděla kde, otočila jsem se tím směrem, přivolá to mrtvý do Alexandrie... Než jsem se stihla otočit zpět, ucítijs jsem tupou bolest na hlavě a propadla se do tmy.

***
Vše bylo tak klidné, jako bych byla někde v nebi. Otevřela jsem oči a chtěla si sednout, ale zastavila mě bolest hlavy. Okamžitě jsem si zase lehla, byla jsem v místnosti s bílými stěnami, slunce mi z oken hřálo do očí, opatrně jsem se zvedla a prohlédla si pokoj pořádně. Vstala jsem a všimla si svého nového oblečení. Šla jsem k oknu a vykoukla z něj, zatajil se mi dech. Venku bylo plno lidí, přístřešků a zvířat. Ani zdaleka se to nepodobalo Alexandrii, ale byla to další Komunita. A tehdy mi došlo, že jsem pryč z Alexandrie, pryč od těch co miluji a hlavně pryč od Daryla. Rozrazili se dveře a do místnosti vešel Ježíš, postavila jsem se do bojovného postoje a byla připravená se bránit, nás bránit.
,,Kde jsem?" Řekla jsem výhružně. ,,A kde jsou všechny moje věci?" Zeptala jsem se ještě drsněji.
,,Jsi na Hilltopu, tvé věci jsou u stolu." Ukázal na stůl a já se okamžitě rozběhla k batohu, vzala jsem si vysílačku a zapla jí, vycházelo z ní jen chrčení.
,,Ricku? Daryle? Mischonne? Je tam někdo?" Volala jsem své přátelé, ale odpovědí mi bylo jen chrčení vysílašky.
,,Nevím co se stalo, ale chvilku před tím, než jsem tě tu dovezl ozvalo se z ní volání. Někdo volal tvé jméno a pak řekl, že se Ohrada přetrhla a stádo směřuje k vám domů. Nějaký Daryl s přáteli ztratil spojení a zbytek se to snaží zastavit, tys měla pokračovat ve svém úkolu. Pak bylo ticho." Řekl Ježíš za mnou a já se okamžitě postavila a otočila se k němu. Takže se to nepovedlo, Alexandrie zřejmě padla a Daryl, Rick, Carl, Maggie, Glenn a všichni ostatní? Jsou mrtví? Zbyla jsem jen já? Sesunula jsem se na postel a začala brečet.
,,Co se stalo?" Zeptal se najednou a sedl si do křesla naproti mě.
,,Přišla jsem o rodinu..." Řekla jsem a podívala se na něj, pokrčil obočí. ,,Jsem těhotná... Otec mých dětí byl ten Daryl co ztratil spojení. Ten co volal mé jméno byl Rick." Vychrlila jsem že sebe a dívala se na něj jako němá.
,,To je mi líto, jestli jsi těhotenství tak můžeš být v klidu, máme tu doktora, měla bys jít za ním, ať tě zkontroluje." Řekl klidně a já kývla.

U doktora bylo vše v pořádku, obě děti jsou zdravé, aspoň jedna dobrá zpráva. Teď jsem seděla nahoupacím křesle na verandě hlavního domu. Koukala jsem do slunce a nevnímala okolí, byla jsem sama, ještě nikdy jsem se necítila tak prázdná, tak sama. Z tranzu mě probudila osoba, která se postavila mezi mě a slunce.
,,Pojď se tu trochu porozhlédnout." Vyzval mě Ježíš a já kývla, vstala jsem a šla za ním. Prošli jsme celý Hilltop až jsme došli ke stájím.
,,Vy máte koně?" Zarazila se.
,,Ano, chceš se projet?" Zeptal se a já kývla. Vyvezl dva koně a já si nasedla na krásného černého hřebce.
Projeli jsme se kolem Hilltopu a pak zpět. Dnes byl den kdy pro mě skončila Alexandrie a začal nový život v Hilltopu. Nebyl to však konec, jednou se chci podívat jak moc je Alexandrie zničená.

Zdravím vás a doufám, že se vám nová kapitola líbí. Nikol je v Hilltopu a celý její život skončil. Jediné co jí po Darylovi zůstalo jsou jejich děti. A objevila se nám nová postava Ježíš, kterého mám hrozně ráda 😊😊
Mám vás ráda, Nikola 😍😍