KONEC. Tak by Nikol popsala svůj život jedním slovem. Na začátku zvratu přišla o vše co kdy měla, o své známé, svou rodinu, svého přítele. Jednou jí ale najde někdo kdo pro ní jednou bude víc než jen zachránce, jednou bude celá jeho skupina víc než...
Ahojte, je tady nová kapitolka, bude trochu jiná, to poznáte. doufám že se vám bude i přes to líbit.
SO LET'S GO!!!
,,Ní!!'' zavolal na mě zase. Přiběhla jsem do kuchyně kde stál u plotny a dělal večeři.
,,Co? Jo promiň, zapomněla jsem. Jack a Luke jsou v pokojích a dělají úkoly. Hned tam zajdu." Řekla jsem hned a šla si pro své oblečení do zimy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nikdy jsem se neoblíkala moc teplé, vždy mi bylo teplo, ať už v 30° nebo v -10°. Nikdo to nechápal, ani Mike. Bylo mi hrozně, jak jsem na tohle mohla zapomenout? Vzala jsem si kabelku a šla k našemu autu. Jelikož bydlíme ve velmi lestnatém terénu musím si vzít mého mazlíčka.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dostala jsem ho jako dárek od plukovníka z armády. Pracovala jsem pro armádu, takže jsem byla dosti za vodou, dalo by se říct. Sedla jsem do auta a zapla si hudbu.
,,Tak fajn, jedem pro výsledky." Šeptla jsem a rozjela se. Jela jsem klidně, nikde nic co by mi mělo cestu stěžovat. Dojela jsem do města... Fajn teď doktor, a pak pošta. Zaparkovala jsem hned u nemocnice. Vběhla jsem dovnitř a šla hned na recepci.
,,Ahoj, kde najdu Martina?" Zeptala jsem se Jey a ta se na mě usmála.
,,Ahoj, Nikol, je na lékařáku..." Odpověděla mi a já kývla a šla na to místo. Zaklepala jsem.
,,Dále!" Ozval se tlumený hlas a já vstoupila.
,,Ahoj, jdu pro ty... Martine jsi v pořádku?" Zasekla jsem se, když jsem se dívala na zničený výraz člověka, kterého jsem znala od doby co žiju v Americe.
,,Nik..." Začal a já si sedla.
,,Neříkej, že..." Nedořekla jsem a sedla si se slzami v očích na gauč, který tam byl.
,,Jo... Poslední stádium... Nevím proč jsme to nenašli dříve... Bez příznaků to nešlo..." Řekl se slzami v očích.
,,Jak dlouho? " Zeptala jsem se a to mi už tekli slzy.
