I met you (part 1)

3

Hodím na sebe svůj dlouhý kabát, obuju první boty mojí velikosti a vyběhnu ven. Je mi jedno, že jsou asi tři ráno, nebo že mám na sobě jen spodní prádlo, triko a kabát. Ještě, že je aspoň do půlky stehen. Slyším za sebou jeho křik, a zrychlím. Rozhodnu si zkrátit cestu domů přes tmavší uličky, kde mě nenajde.

Po pár minutách ve tmě zjišťuju, že to nebyl nejlepší nápad. Viděla jsem pár bezdomovců a ti si mě prohlíželi jako jídlo. Běžela jsem ale dál, nemohla jsem se zastavit, stejně jako nešly zastavit moje slzy. Najednou jsem do někoho narazila. Spadla jsem a chytla jsem si zápěstí, bolelo to. Vzhlédla jsem a uviděla dva mladé kluky. Ti se začali usmívat a prohlížet si mě.

,,Dneska má asi špatný den, co? Neuděláme jí ho horší?" řekne jeden slizce. Druhý kývne a ten první blonďák mi začne rozvazovat kabát. Snažím se bránit, ale druhý brunet mě chytil za ruce. Jakmile mě blonďák svlíkl, ztmavly mu oči.

,,A už je na nás i nachystaná" podotkne brunet, to už mi ale blonďák stahuje kalhotky a sám si hned rozepíná kalhoty. Hystericky brečím a volám o pomoc, ale brunet mi dá facku a když nepřestanu křičet, pak i pěští, což mě utiší. Pustí mě, ale než něco udělám, ucítím ostrou bolest v podbřišku. Blonďák si se mnou užije, udělá se na mě a pak následuje brunet. Když jsou oba po několika kolech spokojení, pohodí mě na zem. Už ani nemůžu brečet, jen sípavě dýchám. Myslím si, že odejdou, jenže do mě začnou kopat. Dost surově. Cítím, jak mi asi prasklo žebro, a najednou nemůžu nějak dýchat. Ještě do mě kopou, jenže pak uslyším sirény a odcházím do bílého, ostrého světla. Vidím babičku, jak ke mně natahuje ruku, jenže pak vidím druhou ruku od Shawna. Omluvně se na babičku usměju a chytnu se Shawnovy.