I met you (part 1)

11

POHLED SHAWNA

Včera se mi Charlotte vyhýbala, dneska tomu neunikne. Zařídil jsem u ředitele, že ti, co se na mě budou lepit, dostanou poznámku nebo nějaký trest, takže už můžu být v klidu. Hodil jsem na sebe triko a rifle, vzal jsem batoh a vyšel jsem. Po krátké cestě jsem vystoupil a zamířil k holce v černé. Uviděl jsem ale partu kluků, takových těch namyšlených bad boyů, jak k ní míří. Začali na ní něco pokřikovat, ale ona místo toho, aby se schoulila do klubíčka, nebo se rozbrečela, prostě taková reakce, jako u všech ostatních se normálně postavila a narovnala. Sice byla malinkatá, mi sahala někde pod bradu, ale svým sebejistým postojem to vynahrazovala. Kolem nich se navíc začal tvořit hlouček lidí, ale to jí ani trochu nerozhodilo. Toho kluka, myslím že se jmenuje Mike, to rozhodilo, ale nedal to na sobě vůbec znát. Kývnul na kluky a ti se kolem ní postavili. Jen se hlasitě zasmála a strčila ho.

,,To sis pomohl! Osm kluků proti jedné malé holce!" Ulyšel jsem její hřejivý melodický hlas, který bych mohl poslouchat pořád. Mike to strčení nečekal, a proto klopýtl a ustoupil o pár kroků. Charlotte se kolem něj prosmýkla, ale on se nechtěl jen tak vzdát a chňapl jí po kapuci. Ale asi to čekala, protože mu srazila ruku a podkopla nohy. Pak mu dupla na ruku, na což jí odpověděl zaúpěním a odešla. Já jsem ale odcházel s úplně jiným dojmem. Co to sakra bylo? Hlouček lidí se pomalu začal rozpouštět, a tak jsem šel blíže.

,,Kdo strhne té děvce první kapuci a vyfotí ji, složíme se mu na 500 kanadských dolarů?". Všichni kývli a pomalu odcházeli ve skupině do školy. Musím Char varovat. Počkat, jak jsem jí to řekl? Char jsem říkal jen jediné osobě. Nevím, kde je, nikde jsem jí tu neviděl. Možná se odstěhovala, počkat, dneska k ní zkusím zajít domů! To je nápad, třeba tam bude, a kdyby ne, zeptám se jejích rodičů.

...

Ej! druhá kapitolka je na světě. Strašně ráda bych napsala i třetí, jenže to asi nevyjde. Možná se mrkněte večer, teď jdu hrát na klavír. OPĚT moc děkuju Barči<3 ILY