Měla jsem kluka. Shawna Mendese. Ano, TOHO Shawna. Jenže jsme se pohádali a potom mě napadli v uličce, když jsem utíkala od Shawna. Fyzicky i psychicky jsem se zhroutila a odstřihla se ode všech co znám. Shawn se šíleně proslavil a já jsem se změnil...
Z mého rozvalování v posteli mě vyrušilo jakési šustění. Vstala jsem a vytáhla zpod sebe mírně zmačkaný dopis. Když jsme ho otevřela, vypadly na mě dvě kartičky. Jedna byla pozvánka a druhá dopis, proto jsem začala číst.
Drahá slečno Queens,
Za složení písničky pro mého zaměstnavatele jsme se rozhodl Vám darovat pozvánku na dnešní večírek. Je to nějaká sešlost celebrit, mezi které sice nepatříte, ale rád bych Vás tam viděl. Doufám, že budete mít čas a dorazíte, večer pro Vás totiž přijede limuzína. Buďte v 18 hodin připravená, těším se na Vás.
Pan Paul McCartney
Dočetla jsem dopis a zamyslela jsem se. Kdo je sakra Paul McCartney? Pak mi to ale došlo. Složila jsme písničku pro nějakého namyšleného kluka a on byl jeho manažer. Tlustý, plešatý Francouz, kterému nedělalo problém mě nabalovat, i když je mezi námi asi třiceti letý věkový rozdíl. Fuj. Bohužel tam jít musím, byla by celkem neslušnost to odmítnout. Achjo, zbývají mi čtyři hodiny na přípravu. To bude hračka.
Vlezla jsem si do sprchy a celá se umyla. Vlasy jsem si namydlila šamponem i kondicionérem, a vše si oholila, hodlám si vzít trošku odhalující šaty.(Žádné prasárny, prosím :D)Ještě jsme se natřela vanilkovým krémem, abych pěkně voněla. Vylezla jsem ven a zabalila se do ručníku. Hodila jsem na sebe sametový župan a postavila se před zrcadlo. Vlasy jsme si dala do drdolu a začala se líčit. Nanesla jsem lehkou vrstvu make-upu, a vše zapudrovala. Stíny jsme zvolila starorůžové se třpytkami, vše jsme zakončila černou linkou a řasenkou. Ještě jsme si dala trochu tvářenky a matnou, starorůžovou rtěnku, a byla jsem s obličejem hotová. Pak jsme si nalakovala nehty na nohách i rukách na stejnou starorůžovou, a mohla jsem přejít k šatům.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vlasy jsem si vyfoukala a vyžehlila, takže se mi snášely těsně pod lopatky. Nakonec jsem přešla k šatům. Byly starorůžové (nečekaně) a poseté flitry. Měly dlouhý rukáv a byly dá se říct zavinovací, v pase je držela stužka. Měly velký výstřih, a byly vykrojené na nohách, takže mi šly vidět celé nohy. Zadek šatů jsem ale měla dlouhý až na zem, vypadalo to skvěle. Ještě jsme si nazula lodičky s otevřenou špičkou, šlapka byla starorůžová, pásek přes nohu průhledný. Celá jsem se prohlídla v zrcadle a kývla, bylo to perfektní.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vzala jsme si ještě psaníčko, do kterého jsem dala rtěnku, mobil a klíče s peněženkou a byla jsem hotová.
,,Málem bych zapomněla" plácla jsme se do čela a poslala jsme holkám mojí fotku na naší skupinu, s popiskem Jdu na nějaký snobský večírek, doufám, že se neunudím. ILY Vypnula jsem zvonění a podívala se na čas. 17.50, perfektní. Vzala jsem vanilkovou voňavku a stříkla se s ní. Po chvíli uvažování jsme ji dala do psaníčka s pudrem a vyšla ven. Zamkla jsme byt, když tu jsme do někoho vrazila.
,,Promiňte, neviděla jsem Vás" omluvila jsem se, ale pak jsme si všimla že je to Fabio. Rychle jsme po něm koukla, ale on si mě s otevřenou pusou prohlížel.
,,K-kam jdeš?" vypravil ze sebe po chvíli zírání.
,,Na nějaký snobský večírek, pozval mě tam jeden páprda za složení písně. Promiň, už musím" chtěla jsem odejít, ale zastavila mě jeho ruka.
,,Nechoď tam, mám z toho špatný pocit" řekl nejistě.
,,Co by se tam tak mohlo stát? Neboj, dám si pozor a neopiju se, nebo tak. Měj se, pa" dala jsem mu pusu na tvář a sešla schody. Venku na mě čekala limuzína, kdy jsme s povzdechem vlezla. Samozřejmě, jako dáma.
,,Vítám vás, jsme rád, že jste dorazila" ozval se ten Paul. Já jsme mu věnovala nucený úsměv a pak jsme sklouzla pohledem na jeho spolusedícího. Byl to ten zpěvák. Vypadal na dvacet pět, byl celkem hezký, ale ten pohled, kterým mě sjel se mi nelíbil. Jak by mi to oblečení chtěl strhat.
,,Těší mě, že se konečně poznáváme naživo" řekl a usmál se. Asi byl zvyklý, že holky po tomhle pohledu roztajou, protože když jsem mu odpověděla něco jako Hmm, zatvářil se dost šokovaně. Zbytek cesty se mě snažil sbalit, ale já ho moc nevnímala, jen jsem sem tam něco odpověděla. Samozřejmě, ten Paul nebyl pozadu, neustále se smál a říkal trapné, absolutně nevtipné vtipy. Prostě děs.
Byla jsem nadšená, když jsme dorazili na místo. Sice byli všude novináři, ale já jsem vyskočila z limuzíny, ignorovala natažené ruce toho zpěváka a Paula a vyšla jsme ladnou chůzí po schodech. Foťáky mě a ostatní fotily, takže se mi pěkně blýskaly šaty, ale nakonec se zaměřili na nějakou slavnou osobnost a mě nechali. Došla jsem ke vchodu, kde mě zastavil nějaký chlap.
,,Máte pozvánku?" zeptal se a já si uvědomila, že jsem jí nechala doma. Naštěstí mě zachránil hlas, který se za mnou ozval.
,,Je tu se mnou, můžete jí pustit" řekl někdo a ten chlap kývnul. Otočila jsme se a než jsme si ho stihla prohlídnout, vzal mě za pas a odvedl mě dovnitř.
,,Myslel jsme, že vás vyhodí" promluvil neznámý.
,,Jo, nechala jsem si pozvánku doma. Už jsme myslela, že se budu muset vracet" zasmála jsem se a konečně si toho chlapa prohlídla. Typický černovlasý Ital, svalnatý, krásný s modrýma očima.
,,Francesco" řekl a políbil mi ruku.
,,Charlotte" odpověděla jsem a trošku zrudla.
,,Zatančíte si" zeptal se.
,,Jak jinak bych Vám mohla oplatit tu laskavost" zasmála jsem se a společně jsme došli na parket. Francesco si mě k sobě přitáhl za pas a začali jsme tančit ploužák, po kterém následoval další. Třeba to nebude tak děsné...
Bylo to děsné. Francesco odešel asi před dvěma hodinama s nějakou blondýnou a u mě se vystřídalo neskutečně moc starých dědků, nebo nějakých celebrit. Byli tu i celkem známí herci, což mě překvapilo. Momentálně sedím na baru a piju šampaňské, když tu se za mnou ozve chraplavý, povědomý hlas.
,,Ahoj, můžu si přisednout? " řekne a já se otočím.
