I met you (part 1)

10

,,Ne, díky, ale nemám zájem" vyhrkla jsem a vyběhla na chodbu. Nepotřebuju být slavná, já chci v klidu dožít a co nejdříve se ode všeho odstřihnout. Odstěhovat se někde hodně daleko z Kanady a zapomenout na tohle.

Zbytek dne proběhl v pohodě. Až na neustálé vyhýbání se Shawnovi se nic moc nedělo.

Doma jsem se pečlivě vyhnula mámě a zapnula mobil. Měla jsem asi tři tisíce upozornění na Instagramu-Shawn mě začal sledovat a jeho fanynky taky. Zablokovala jsem si ho a ostatní jsem ignorovala. Mobil jsem hodila na postel a sedla si k bloku, vytáhla si tužky a dala se do práce. Po chvíli z toho vzniknul obrázek, který jsem nečekala. Vlastně jsem jen kreslila, ale myšlenkami jsem byla u Shawna, který teď byl i na papíře. Nakonec jsem to tužkou vystínovala a podepsala se. Proč to nemůže být takové, jako to bylo předtím? Akorát bez problémů. Začala jsem uvažovat depresivně. Ze zásuvky jsem si vytáhla tuhu. Vždy, když mám depresivní náladu, kreslím. Nepotřebuju se řezat, nebo si jinak ubližovat, akorát po tom máte ne moc hezké jizvy. Často taky hraju na klavír. Prostě vždy, když mám přehnanou emoci jako například smutek, bolest, zlost, někdy i radost, věnuju se jedné z těch dvou činností, dokáže mě to totiž perfektně uklidnit. Začala jsem čmárat na blok, a nakonec z toho vzniknul druhý obrázek. Byla to spíše realistická kresba. Byla to vychrtlá dívka, za kterou stál stín, mnohem tlustší a s jinou mimikou. Vlastně ani nevím, proč jsem to nakreslila, bohužel mi to připomnělo minulost. Přes tu nenávist k sobě jsem neviděla Shawnovu lásku a odmítala jsem ji, a takhle to dopadlo. Zničila jsem si život a tomu Shawnovu to asi moc nepomohlo. Jo, kdyby byl slavný, asi bychom ten nátlak neunesli, ale mohli jsme to prostě zkusit překonat.

...

Desátá kapitolka hotová. Možná dneska vydám jednu, ale nic neslibuju. Mám toho hodně, škola, klavír. :/ ILY. A strašně děkuju Barči (Víš, že myslím tebe) strašně mě těší tvoje hvězdičky a podpora <3