I met you (part 1)

15

Ráno mě hrozně bolelo celé tělo, nemohla jsem se pohnout. Nakonec jsem se rozhýbala a pomalu vylezla. Vyčistila jsem si zuby a dala si lesk. Ret mě stále bolel, ale s tím se nedalo nic udělat. Zkoušela jsem si nanést i trochu make-upu na tvář, jenže to tak strašně štípalo, že jsem toho radši nechala. Stejně nosím kapuce, tak co. Vzala jsem si černé rifle, černou mikinu s bílým nápisem Adidas, nasadila si kotníčkové boty a vyrazila jsem. Z batohu jsem si vytáhla sluchátka, nasadila si kapuci a vyšla jsem ke škole.

Prvních pár hodin bylo v pohodě, jenže se po mě všichni dívali. Netušila jsem proč, ale asi nějaký nový drb, typu že mě ojel jeden z těch populárních na záchodech. Neřešila jsem to, jen jsem sklonila pohled zpátky k mému salátu. Nakonec jsem ho odnesla a chtěla jsem vyjít z jídelny, jenže mě někdo chytil za rameno, na kterém jsem měla obtisk pásku, takže jsem potichu zasyčela a rychle jsem se otočila. Čelila jsem vypracované hrudi, a tak jsem ustoupila. Podívala jsem se do tváře toho kluka, jenže po tom, co jsem zjistila že je to Shawn jsem se rychle rozešla pryč. Bohužel jsem ale nepostřehla tři postavy běžící za mnou, a to mě přišlo draho.

V parku už jsem už šla normálně, jenže jsem cítila, že něco není v pohodě. Uslyšela jsem zavolání mého jména, jenže bylo pozdě. Někdo mi strhnul kapuci a já se se svou obšlehlou tváří otočila přímo ke dvěma klukům a o metr dál stojícímu Shawnovi. Všichni zalapali po dechu a já vystřelila pryč. Slyšela jsem někoho běžet za mnou, ale byla jsem rychlejší.

POHLED SHAWNA

CO TO KURVA BYLO? To jí někdo praštil? Nebo co to měla na té tváři? Ti dva debilové jen stáli, ale já se za ní rychle rozběhl. Pomalu se náš rozestup zvětšoval, odkdy má takovou kondičku? Doběhl jsem akorát na to, abych jí slyšel zašeptat omluvu a následné zabouchnutí dveří. CO to bylo? To jí někdo fakt mlátí? Zamyslel jsem se, jenže potom jsem si uvědomil, že stojím před jejíma dveřím. Chtěl jsem odejít, jenže jsem zaslechl bolestný výkřik. Myslel jsem, že se mi to zdá, jenže jsem uslyšel další. Jako kdyby jí někdo uvnitř mlátil. Začal jsem bušit na dveře a zvonit, ale nikdo mi neodpovídal. Co se to sakra děje? Začal jsem maximálně bušit na dveře, její výkřiky byly čím dál slabší. Najednou vše utichlo a otevřela mi usměvavá matka od Char. Doširoka jsem otevřel oči, cože? Ještě, než mi stihla zabrat výhled Charlottina matka jsem si stihl všimnout krvavé šmouhy prstů na podlaze.

,,Omlouvám se, Shawne, že jsme tě vyděsili ale Charlotte spadla a praštila se, a potom křičela, když jí táta bral. Omlouvám se, ty ses asi lekl." dořekla a zavřela dveře. Zůstal jsem zaraženě stát. Je to pravda? Netušil jsem, co dělat, asi by nebylo vhodné ta vlítnout a udělat zbytečnou scénu, tak jsem udělal jediné rozumné řešení, co mě napadlo. Šel jsem domů urovnat si myšlenky. Vůbec se mi nechce věřit, že by ji třeba praštili, a i kdyby jo, nedělali by to přede mnou. Chápu, že tomu hodně věcí nasvědčuje, ale zrovna její rodiče? To se mi fakt nechce věřit. Znám už je od toho, co jsem byl malý a NIKDY by na někoho nevztáhli ruku. Její otec mě často poučoval, jak se chovat k ženám a společně s mým tátou mi to vtloukali do hlavy. Takže...