I met you (part 1)

6

Složila jsem novou písničku.. Impossible. Dala jsem do ní moje pocity a teď když jí slyším, tak se mi líbí. Je to vlastně zpěv, klavír a kytara a zní to celkem hezky.

Sice jsem sice kvůli tomu musela jet až domů, ale podle mě to stálo za to. Schovala jsem nástroje a začala přemýšlet. Kam je dám na koleji? Asi se jich budu muset vzdát, nebo přesunout do hudebny. Ještě, že je to hudební škola, kde mají místnosti pro nástroje studentů. Sice za dost peněz, ale stojí to za to.

.

Hodím sebou na měkkou matraci. Všechny krabice mám ve svém vlastním pokoji, přemluvila jsem totiž rodiče, abych se přesunula na samostatné pokoje. Díkybohu to vyšlo a já jsem úplně sama. Lidi poznávat nechci, takže jsem nadšená. Teď jsem si vybalila, takže si můžu lehnout. Na večeře tu chodit nebudu, už mám vyhlídnutých pár kaváren, restaurací a bistro. To je nejblíže, takže si nazuju boty a vyjdu ven. Je sice šero, ale to mi nijak nevadí, cestu znám z map.

Po pár minutách rychlé chůze před ním stojím. Je tam tak normálně lidí, takže se nakonec odhodlám vejít a objednat si.

Když mi dali jídlo, všimla jsme si ne úplně super věci. Jediný volný stůl byl za klukem, do kterého jsme dneska vrazila, a jeho partou. Nenápadně jsem proklouzla kolem nich a pustila se do nudlí. Když jsem vstala, že odnesu tác, zastavilo mě plácnutí po zadku. Otočila jsem se tak, aby mi nespadla kapuce a vražedně propálila jednoho kluka z patry pana 'neumím dávat pozor'. Ten se jen uchechtl a pravděpodobně chtěl něco říct, ale zastavila ho moje ruka. Dala jsem mu takovou facku, až to plesklo a jeho hlava se otočila na stranu. Kluci okolo něj se rozesmáli a sjeli mě pohledem.

,,Nesahat, soukromý majetek" řekla jsem tím nejchladnějším hlasem, co jsem uměla a smazala jim tak jejich úsměvy. Rychle jsem dala tác k ostatním a vyšla ven, jenže jsem si všimla toho kluka, kterému jsem dala facku společně s jeho kámoši, jak jdou za mnou. V té chvíli jsem začala děkovat všem bohům, že jsem chodila do sebeobranných kurzů, protože jinak ani nechci vědět, co by mi udělali. Zastavila jsem se a postavila se jim čelem. Ten jeden ke mně vykročil a řekl.

,,Neboj se, chceme tě jen trošku postrašit, abys věděla, jak se máš k nám chovat" řekl povýšeně.

,,Myslíš k debilům? K těm se mám chovat přesně tak, jak jsem předvedla" řekla jsem posměšně. Něco zamumlal a chtěl mi chytit ruku, ale já ji srazila a podkopla mu rychle nohy, a než se vzpamatoval, ležel na zemi s mou patou na jeho rozkroku. Polknul a kluci kolem mě ode mě odstoupili. Já jsem od něj nakonec odstoupila taky a rychlým krokem odešla pryč.