Měla jsem kluka. Shawna Mendese. Ano, TOHO Shawna. Jenže jsme se pohádali a potom mě napadli v uličce, když jsem utíkala od Shawna. Fyzicky i psychicky jsem se zhroutila a odstřihla se ode všech co znám. Shawn se šíleně proslavil a já jsem se změnil...
Vyšla jsem z kavárny a nadechla jsem se. Bylo tu neskutečně, hned jsem si to tu zamilovala. Jo, možná bych vám mohla říct, kde jsem, že? Ve Florencii, jednom z nejkrásnějších měst Itálie. Momentálně si nakupuju oblečení, všechno jsem nechala v Americe. Taky jsme zašla do tetovacího salonu a nechala si prostřelit druhou dírku v uchu. Momentálně mířím do mojeho bytu, jsem zvědavá, jaký bude. Rozhlížím se kolem a musím se usmívat. Nikdo si mě nevšímá, proto si můžu prohlídnout lidi okolo. Jsou strašně pozitivní, smějí se spolu u kávy, drží se za ruce a jí zmrzlinu. Nikde jsem neviděla člověka, který by byl sám, nebo byl nešťastný. Koupila jsem si čokoládovou zmrzlinu a jakmile jsem jí ochutnala, nemohla jsem pochopit dvě věci. Jaktože jí někdy přestanou jíst a proč tu jsou všichni hubení, když tady mají tak skvělé jídlo. S dalšíma myšlenkama jsem došla před dveře, od kterých jsem držela klíče. Odemkla jsem a vešla dovnitř. Bylo to tu zastaralé a zároveň kouzelné. Vešla jsem ke dveřím od mého bytu a zhluboka se nadechla. Odemkla jsem a nemohla uvěřit vlastním očím. Bylo to tu útulné a staromódní. Prostě si načtěte fotku, já to popsat neumím. Smůla, no..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Usmála jsem se a z tašek vytáhla oblečení, co se tu hodí. Bílé, krátké tričko, které jsme hodila pod staromódní overal a vzala si hnědé boty i s hnědou kabelkou. Taky několik prstýnků, zlatý jemný náramek a sluneční brýle nemohly chybět, to víte, slunko.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Do kabelky jsem hodila mobil, kapesníky a lesk na rty. Nakonec jsem si jen řasy přejela řasenkou a vyšla jsem sebejistě ven.
Procházela jsem ulicema a obdivovala kulturu, budovy a rostliny, které byly úplně všude. Nakonec jsem zakotvila v nějaké útulné kavárně, kde jsem si sedla s úžasným kapučínem a čmárala si na ubrousek propiskou, kterou jsem našla v tašce. Vznikl z toho nádherný, dokonce i vystínovaný západ slunce, který jsem viděla z okýnka z letadla. Chtěla jsem ho zmačkat, ale zastavila mě něčí ruka.
,,Nechceš to zmačkat, že ne?" zeptala se nějaká holka a projela mě podezřívavým pohledem.
,,Proč ne, takových kreseb mám mraky" řekla jsem.
,,Tohle je jen čmáranice" řekla jsem. Ona se na mě podívala, jako bych spadla z Marsu a účtenku si vzala.
,,Tohle nikdy nevyhodíš. A taky se hezky přihlásíš na moji školu. Tohle je talent, holka a ty ho máš v sobě" vykřikla nadšeně.
,,Cože? Kdy? Jak?" nemohla jsem se vzpamatovat z toho, že na mě začla jen tak mluvit a už mě zve k nim na školu.
,,Italové, zlato, zvykej si. Nebo nezapadneš!" Zasmála se nahlas. Chtěla jsem se skrčit, hrozně křičela. Místo naštvaných pohledů ostatních se ale nerušeně nahlas bavili, jako by se nic nestalo.
,,Jak víš, že nejsem zdejší" zeptala jsem se opatrně.
,,Jde to vidět, neboj, nejsem stalker. I když sem zapadneš vzhledem, na chování musíme zapracovat." Řekla a sedla si naproti mně. Já jsem byla stále šokovaná a nezmohla jsem se na slovo, takže se ujala slova ona, a ještě si objednala kafe.
,,Tak mluv. Proč si tady? Jsi turista?" řekla podezřívavě a zahleděla se mi do očí.
,,Dneska jsem se přistěhovala, potřebovala jsem nový start" přiznala jsem, když jsem její pohled neudržela.
,,To znám. Takže, odkdy takhle kreslíš?" převedla rozhovor na jiné téma, viděla, že je to čerstvé. Já jsem se zasmála a zapojila se do rozhovoru. Tady to bude úžasné.
...
Ahoj, dneska ještě jedna. Mám skvělou náladu, možná proto, že jsem nešla do školy a depka si mě nenašla. Užijte si tyhle prosluněné kapitoly, dokud to jde! 😊 . ILY
