I met you (part 1)

26

Díkybohu za asi dvě hodiny letělo letadlo, proto jsem si oddechla a svalila se do nejbližší kavárny na letišti.

Sice to byla příšerná nuda, ale nakonec jsem si to zkrátila posloucháním písniček a čmáráním do notesu. Dokonce jsem nakreslila i holuba, co mi ochotně jedl bagetu z ruky...

,,Přímé letadlo do Washingtonu DC odlétá za dvacet minut, prosím dostavte se k terminálu." Ozvalo se v rozhlasu a já jsem šla na místo.

Uvelebila jsem se a dala si sluchátka do uší. Vedle mě si sednul nějaký dědek, který vrhal naštvané pohledy po mé tašce, která ležela pod mýma nohama. Nechtěla jsem jí dávat k zavazadlům, nebudu na ni pak čekat, případně ji hledat po celém letišti. Mírně jsem si sklopila sedadlo a zahleděla se z okýnka. Vzlétli jsme a já začala zapisovat melodii, co mi hrála v hlavě do sešitu. Ten chlap mě sice neustále pozoroval, ale já ho ignorovala.

Po několika hodinách nepohodlného spánku jsme konečně přistáli a já mohla obdivovat Washington D.C. Vyšla jsem z letiště a chytla taxíka. Nadiktovala jsem adresu domu a doufala, že mě bratr přijme. Celou dobu jízdy jsem fascinovaně sledovala obrovské budovy a přemýšlela, co mu vlastně řeknu.

,,Ahoj, tady tvoje sestra, kterou jsi skoro čtyři roky neviděl. Matka mě doma mlátí, a navíc někdo zveřejnil, jak zpívám, takže se potřebuju schovat. Kde máte pokoj pro hosty?" Musela jsem se zasmát nad tou absurdností.

,,Jsme tady" vyštěkl ten chlap. Věnovala jsem mu naštvaný pohled a plácla mu do ruky mé skoro poslední peníze. Vystoupila jsem a on rychle odjel. Stála jsem před velmi pěkným menším domkem, s celkem pěknou zahradou. Opatrně jsem otevřela branku a u dveří zazvonila. Otevřela mi usměvavá starší holka, která se hned, jak mě uviděla zamračila.

,,Co tady chcete?" zeptala se s odstupem.

,,Promiňte, hledám Tonyho. Je to velmi naléhavé" řekla jsem a nervózně se usmála.

,,Jestli jste tu pracovně, pošlete ho přes internet" dořekla a chtěla zabouchnout dveře, ale já jsem je zastavila rukou.

,,Jsem jeho sestra" řekla jsem a ona si mě projela pohledem. Chtěla něco říct, ale vyrušil jí chraplavý hlas.

,,Co se to tu děje?" vynořil se...můj bratr. Nemohla jsem tomu uvěřit, konečně dospěl. Trochu delší vlasy mu lemovaly obličej a když objal tu brunetu, vykouzlil úsměv.

,,Asi mě nepoznáváš, ale jsem tvoje sestra, Charlotte" řekla jsem a zkousla si ret. Jakmile jsem vyslovila moje jméno, obličej se mu změnil na naštvaný.

,,Cože jsi?" vyštěkl.

,,Tony, to jsem já" řekla jsem zoufale. ,,Potřebuju pomoct" řekla jsem a sledovala jeho rudnoucí tvář.

,,Jak s opovažuješ?" I kdyby, jsi moje sestra byla, nemáš právo sem jezdit. Po všech těch hnusných věcech, co jsi o mě řekla mě ještě prosíš o pomoc!" vyštěkl a chtěl zabouchnout dveře, ale já tam strčila nohu.

,,O čem to mluvíš?" zeptala jsme se zmateně.

,,Tak ještě budeš zapírat, jo?" skoro zakřičel. Ta holka ho pohladila po rameni, ale on byl čím dál naštvanější. Mě ale popadl vztek.

,,Já nic nezapírám! To ty jsi odešel a nechal mě samotnou s ní! A ještě ti něco matka nakecala, víš, jak ráda lže!" zvýšila jsem hlas.

,,Cože?" zeptal se překvapeně. Nakonec si povzdechl. ,,Máš pět minut" procedil mezi zuby a vešel dovnitř.

...

Ahoj, tady je ještě jedna slíbená kapitola. ILY. Chtěla jsem napsat další, ale bohužel nemám čas. Teďka jsem tu ale chtěla napsat něco jiného. Vím, že někteří z vás mě hodně podporují a věří mi, ale mám pocit, že se tahle kniha moc nelíbí. Sice pořád stoupá sledovanost, ale už ne tak, jako dříve. Baví vás to? Líbí se vám vůbec? Klidně to smažu.. Nevím, prostě mám pocit, že to klesá a že se tahle kniha skoro nikomu nelíbí... Kdyžtak mi napište, co je na ní špatně, pravopis jsem už u všech kapitol opravila. :(