Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

8

Bolestně se chytnu za hlavu a zasténám.
,,Doprdele, co se včera stalo?"
Zafňukám a pokusím se zvednout se z postele.
Ihned si to ale rozmyslím a padnu zpátky do peřin.

Luke přijde do mého pokoje a začne se smát.
,,Totálně ses ztřískal, kamaráde."
Ušklíbne se a pobaveně sleduje můj pokus nepozvracet se.

Ublíženě se na něj podívám a zasyčím.
,,Neřvi tak!"
Řeknu o něco víc hlasitěji, než jsem zamýšlel, načež bolestně semknu oční víčka.

Luke se zamračí, načež zvedne koutky úst do křivého úsměvu.

,,Máš tam snídani!"
Schválně zavolá o něco víc hlasitěji a opustí pokoj.
Převalím se na druhý bok a zanadávám.

,,Už nikdy nebudu pít!"
Slíbím si rozhodně.

Chytnu se za ústa a vyřítím se z postele na záchod, kde vyklopím do záchodové mísy, obsah svého žaludku.

Bolestně se chytím za břicho.
Co se včera stalo?
Byli jsme v restauraci, pak jsem vyšel ven a pak...
Vyvalím oči, načež se znova vyzvracím.

Je to pravda?
Vážně jsem ho tam...
Ne. To se nemohlo stát. Muselo se mi to jen zdát.
Utřu si ústa do rukávu košile, kterou jsem si včera očividně nesundal.
Chytnu se za hlavu v neúspěšné snaze vzpomenout si na víc.

Pomalu se s pomocí stěny zvednu a zamířím do kuchyně.

,,Čau, Luku."