Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

18.

Sakra, sakra, sakra!
Klepu se.
Zhluboka dýchám.
Doprdele, proč zrovna teď?
Potřebuju nějaký prášky.

Klopýtám přes byt, zakopávám, až se dostanu do kuchyně kde se opřu o linku a zkusím zklidnit svůj dech.

Je to pryč.

To bylo nějak rychlý.

Zhluboka vydechnu a narovnám se.

Ještě chvíli takhle stojím, dokud nepřejde onen stav, než se rozejdu do své ložnice.

15.30.
Ne, nepůjdu tam. Sednu si s knihou do křesla a napiju se mého předtím připraveného čaje.

15.45.

Co když se ale potom nikdy nedozvím ty věci?
Zvládnu bez toho žít?
Určitě ano.
Jsem to přece já, ne?

15.55.

Proč ty hodiny tak nahlas tikají, sakra?
Frustrovaně se nadechnu, načež se pokusím znovu začíst do knihy, samozřejmě neúspěšně.

16.05.

Teď jsem tam mohl být.
Mohl jsem slyšet všechny ty věci.
Ale já si čtu.
Nevadí mi to, vůbec mi to nevadí.

Jasně, Erene. A proto si teď nazouváš boty a bundu a letíš na místo, kde jsi měl už dávno být.

*****

Takhle rychle jsem v životě neběžel.
Podívám se na hodinky.

16.30.

Stejně už tam nebude.
Tak proč tak spěcháš?
Co od toho vůbec čekáš, Erene?

Jsi ubohý, což?

Jsem v parku. Pár metrů přede mnou stojí fontánka a před ní zády ke mně otočená lavička.

Havraní vlasy.

Strnu.
Vážně je dobrý nápad tam chodit?
Ne, není.

Ale udělal jsem někdy něco podle toho, co bylo dobře a co ne?

Nemám čas nad tím teď přemýšlet.

Co by jsi mi na to, asi teď řekl...
Co by bylo správně?

Šel bys tam ty, Luku?