Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

19

Sednu si na lavičku. Co nejdál od něj.
Ještě milimetr a převrátil bych se.

Nejistě zkontroluji, mého společníka, který se od mého příchodu ani nepohnul.
Jeho pohled je nepřetržitě upřený na fontánu přede mnou.

Měl bych se...
Omluvit?

Ne. Nebudu se omlouvat, že jsem tu pozdě.
Má štěstí, že jsem vůbec přišel.

,,Věděl jsem, že přijdeš."
Řekne vyrovnaným a tichým, ale přesto pevným hlasem.

,,Jak?"
Zeptám se ho jednoduše a věnuji mu pohled.

,,Už tě trochu znám."

Pohled mi oplatí a zadívá se mi do očí pohledem tak pronikavým, až mám pocit, že ví všechna má tajemství.

,,Proč tu jsem?"
Zeptám se ho nejistě a nervózně se ošiju.

Začíná se stmívat.
Je bezpečné tu teď být?
Ale co. To je jedno.
Přežil jsi ty čtyři měsíce, přežiješ to i teď.
Uklidním sám sebe.

,,Mám pro tebe návrh."
Probodne mě chladnýma očima, jakoby se sám snažil skrýt nervozitu.

,,Jaký?"
Nasucho polknu.

,,O nic se nepokusím. Přísahám. Ale zahrajeme si takovou hru..."

Zamračím se. Jakou sakra hru? Nic s ním hrát nechci...

,,Zeptáš se mě na otázku a já popravdě odpovím. Takhle se budeme střídat. To je vše."

Zamračím se ještě víc.

,,K čemu je to dobré?"
Syknu a probodnu černovláska pohledem.
V čem je ta výhoda, sakra?

,,Dozvíme se, co nás zajímá. Samozřejmě nesmíš lhát."

,,To mi došlo."
Zabručím a sklopím pohled.

,,Ale kde je ta výhoda?"
Znovu se na něj podívám s tázavým pohledem.

,,Třeba mi potom budeš víc věřit."
Odpoví a zadívá se na fontánku před námi.

,,Co ti mám věřit?"
Začínám si připadat jako pitomec.

,,Uvidíš."
Odpoví jednoduše.

,,Fajn..."
Poraženě vydechnu.

,,Začni, Levi."