Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

11

,,Co to je?"
Zeptá se mě s nějakou věcí v ruce a já pozvednu obočí.

,,Co myslíš?"
Zvednu se z pohovky a přejdu k němu, načež se mi rozbuší srdce a totálně strnu.

V jeho rukách leží blok s šedými deskami.
Ten samý blok, do kterého jsem 2 roky kreslil.
Ten samý blok, do kterého mi Levi napsal vzkaz.
Ten samý blok, který jsem u něj nechal.

Údiv zakryju za odkašlání a vytrhnu mu blok z ruky.
Luke si mě začne nechápavě prohlížet.

,,T-To je asi od starého známého. Nechal mi to tady, když jsem si to u něj zapomněl..."
Zasměju se nervózně a začnu těkat očima z bloku na blonďáčka.

Mladý metalista si mě zkrz přivřené oči podezřívavě prohlíží, načež pokrčí rameny a dál se věnuje čtení své knížky.

Oddychnu si a zmizím ve své ložnici, kde se zamknu a rozevřu desky mého bloku.

Všechno je stejné. Žádný vzkaz, žádná stránka nechybí.

Ne... Počkat...
Strnu a nalistuji na úplný konec samotného sešitu.
Vyvalím oči a přejedu prsty po stopách vytržené stránky.
Jedna chybí...
Přesně si pomatuji, kde byla jaká kresba a tady přece byla...
Ne, to není možné...

Tady byla kresba, zachycující okamžik, kde sedíme před jezerem pod nekonečným nebem...

Tady byla kresba, pro mě nejvýznamnější, Levi...