,,Dobré ráno."
Zamumlá blonďáček a nepřítomně mi mávne na pozdrav.,,Chci si udělat vysokou."
Vybalím na něj s neutrálním výrazem.
Luke ke mně pomalu zvedne pohled a zamračí se.,,Proč tahkhle najednou?"
Zeptá se zmateně a napije se kafe.,,Přemýšlel jsem nad tím celou noc a chci si dodělat vzdělání. Jestli mi v tom budeš chtít zabrán-"
,,Jen jdi."
Zamumlá a položí hlavu na stůl.Překvapeně vyvalím oči a poškrábu se na zátylku.
,,Jako fakt? Tobě to nevadí?"
Zvedne ke mně unaveně oči, načež je zavře a zavrtí se.
,,Ne... Dělej si co chc..."
Jeho věta zanikne v nepřítomném mumlání a Luke s hlavou na stole usne.Pokrčím rameny a posadím se naproti jemu.
Dneska je sobota.
Podepřu si rukou hlavu a zadívám se z okna.
Je tam sníh.Počkat.
Tam je sníh!
Usměju se. A zavrtím hlavou. Už jako malý, jsem tohle období miloval.
Na to, že bydlíme v paneláku, je tu docela hezký rozhled.
Přistoupím k oknu a ruce položím na parapet.Čistě bílý sníh pokrývá všechny domy a díky slunci, se třpytí.
Zamračím se.
Když jsem šel ven, ani jsem nepostřehl, že by sněžilo.
Mávnu nad tím rukou a posadím se zpět k snídani.Blonďáček si už zase opírá rukou bradu a nepřítomně někam zírá.
,,Kde jsi byl v noci?"
Zeptá se mě a probodne mě unavenýma očima.
Strnu a pomalu se na něj podívám.,,Kde bych měl být? Asi se ti něco zdálo."
Pokusím se zakrýt nervozitu, načež ho přejedu pohledem a zamračím se.,,Jestli jsi unavený, jdi spát. Je přece víkend."
Podotknu a vezmu mu kafe z ruky, načež se napiju také.Luke skoro zabrečí.
,,Nemůžu. Mám přece tu konferenci..."
Probodne pohledem hrnek jeho kafe, který svírám v ruce.Plácnu se do čela.
,,Jo vlastně!"
Provinile se usměju a vrátím mu ho..,,Tak dělej."
Zašklebím se a zvednu se od stolu.
Pohled mi znovu spočine na sněhu.Kde asi teď bydlíš, Levi?
ČTEŠ
Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔
FanfictionByl jsem donucen začít úplně od začátku. Bylo mi jasné, že pro mě není možné vrátit se zpět k normálnímu životu. On mi sebral tu možnost. Sebral mi tu možnost být normálním člověkem a mě došlo, že mi ji už nikdo nevrátí. Nemohl jsem přestat myslet n...