Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

32

,,Kdo je to a odkud zná mé jméno?"
Zeptá se mě a probodne Leviho pohledem.

,,J-Já no... Jeden můj známý..."
Vyhrknu a strnule se narovnám.

Koutkem oka zkontroluji mého únosce.
Vypadá to, že se ohromě baví. Skvělý.

,,Těší mě, tady panu
Jaegarovi nabízím práci. Pokud byste dovolil, tak bych tady s Erenem pokračoval v našem pohovoru."
Dokončí bez jakékoliv známky emocí a bez čekání na odpověď mě opět chytí za ruku, načež mě začne vláčet pryč od místa dění.

Luke mě dožene a chytí za druhou ruku, načež pár se lidí otočí naším směrem.
Nasucho polknu.
,,Mohli bychom si promluvit?"
Sykne směrem ke mně Luke a ještě než stihnu zareagovat, tak mě táhne (naopak zase on) směrem ven.
Necháváme za námi Leviho, který se mračí.

Cítím se jako loutka. Naštvaně se Lukovi vytrhnu a upravím si sako. Šlehnu po něm pohledem.
Zmačkal mi ho...

,,Co to sakra děláš? Kdo je ten chlap?!"
Zamračí se.
Stojíme před restaurací.

,,Co je ti sakra po tom? Nech mě být!"
Otráveně se otočím s úmyslem vrátit se zpět, ale blonďák mě strhne silně zpět.

Probodnu ho pohledem.
Najednou si všimnu Leviho.

Luke přesměruje svou pozornost na něj a mě pustí ruku.
Přistoupí do těsné blízkosti k němu a zavrčí na něj.

,,Kdo do prdele seš?!"
Vyštěkne a já zblednu.
Je tohle vážně Luke?...
Nepoznávám ho.
Proč je tak naštvaný?
,,To si fakt myslíš, že ti nějaký pohovor budu věřit?!"
Zabodne mu prst do hrudi.

Leviho jinak po celou dobu kamennou tvář nahradí úšklebek.

Přistoupí ke mně, přitáhne si mě k sobě za kravatu blíž a spojí své rty s těmi mými.

Vyvalím oči.
Co to sakra...
Chci se odtrhnout, ale Levi si mě za zátylek přitáhne ještě blíž. Nakonec zavřu oči a do polibku se zapojím.
Teda... Na sekundu.

Levimu přiletí na tvář silná rána ve formě Lukovi pěsti.

Spadne na zem a já vyjeknu...

,,Levi!"