Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

15

,,Neutíkej, prosím..."
Jeho hlas je tak zoufalý, až mi to vyrazí dech.
Nechápavě se na něj podívám a mírně pozvednu obočí.
Z očí se mu vytratí jeho nepřístupnost a jediné co v nich teď vidím, je bolest.

Nepřítomně ke mně natáhne ruku, jakoby se mě měl dotknout a já se otočím celým svým tělem k němu.

Ušklíbnu se.
,,Vypadáš uboze."
Zasyčím a přistoupím k němu.
Jasně, Erene. Jen si hrej na drsňáka, před někým, kdo tě může zabít. Proč ne.

,,Já vím."
Odpoví mi a zahledí se mi do očí.

,,Omlouvám se."
Zašeptá upřímně s hlavou skloněnou a zabodne svůj pohled, do mých očí.

Začnu se smát tak, až se mi nahrnou slzy do očí.
Hned se ale smát přestanu a jen se nuceně usměju.

,,Jasně... Co po mě chceš? Proč jsi mi poslal můj blok?"
Zeptám se ho ostře a bolestně, načež semknu ruce v pěst.

,,Zmlať mě..."
Zašeptá a já nechápavě pozvednu obočí.

,,Zmlať mě..."
Zopakuje a já se usměju, nad ubohostí jeho hlasu.

,,Udělej mi všechno to, co jsem udělal já tobě... Poniž mě... Zmlať mě... Zabij mě... Jen mi to odpusť..."
Jeho hlas nabírá troufám si říci trochu šílený podtón.

Přistoupím k němu.
Chci mu vrazit.
Chci ho zničit stejně tak, jako zničil on mě.

Napřáhnu ruku s myšlenkou pořádné rány.
Nastaví mi obličej a usměje se.

Zastavím se v pohybu.

Ne.

Tohle já nechci.

Stáhnu zamyšleně ruku a otočím se k odchodu.

,,Hej!"
Ozve se za mnou a já se zamračím.

,,Udělám cokoliv!"
Zoufale zavolá a já na něj pohlédnu.

,,Tak mi vypadni ze života."
Pronesu chladně a zase se otočím.

,,Udělám to! Udělám to, už o mně nikdy neuslyšíš, ale odpusť mi to!"
Pohlédnu na něj.
Tento kdysi tak nezlomný muž, který má fakt málo k tomu, aby si dokonce kleknul na kolena mě žádá mě o odpuštění.

,,Prosím... Potřebuju, abys mi to odpustil... Přijď zítra ve 4 hodiny do parku k fontáně. Prosím..."
Pohlédne na mě prosícím pohledem a já se otočím a odejdu se třemi prostými slovy.

,,Promyslím to, Levi."