Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

47

Pomalu otevřu oči.
Proč mám na sobě deku?
Já jsem... Usnul?

,,Co to...?"
Vedle mě na malém stolku leží talíř s jídlem.
Kde to sakra jsem?!

,,Už jsem myslel, že se nevzbudíš."
Uslyším vedle pohovky. Zvednu hlavu. Levi...
Bolí mě hlava a mám sucho v hrdle.
Kde je Lu-

Co?
Dojde mi to...

Já jsem utekl za Levim. Přiznal jsem, že ho miluju a teď jsem usnul na jeho pohovce.
Počkat, to co mám na sobě není moje oblečení...
Zrudnu.
Mám na sobě jeho tričko, které je mi mnohem větší, než by mělo být.
Jak je to možné, když je tak malý??

Vyjeknu a rychle se posadím.

Pohled mi spočine na pobaveném Levim. Sedí obráceně na židli a lokty se opírá o opěradlo.

,,K-kde je moje oblečení?..."

,,Bylo promáčené, dal jsem ho sušit."
Oznámí mi.

,,Překvapilo mě, že tě to nevzbudilo."
Usměje se, načež mu úsměv z tváře zmizí.

,,Co se stalo?"
Zeptá se s kamenným výrazem ve tváři a já nasucho polknu.

,,Ještě počkej."
Zvedne ukazovák a ve výsledku se zvedne ze židle celý. Přejde do kuchyně, chvíli tam s něčím šustí a nakonec přijde s dvěmi černými čaji.
Posadí se vedle mě na pohovku, čaje položí před nás a pokyne mi.

,,Teď povídej."
Oznámí a já začnu nervózně všechno vysvětlovat.
Levi mě beze změny výrazu tváře poslouchá.

,,Promiň, že jsem ti přidělal tolik problémů. Bylo to... Určitě otravné. Vážně se omlouvám. Najdu si někde byt a nějak ti to splatím."
Omluvně se na něj podívám a odložím vypitý čaj.

,,Tak začni bydlet tady."

,,Cože, Levi?"