Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

56

,,D-Dobrý den."
Odpovím a snažím se zakrýt, jak moc mě tohle setkání rozhodilo.

,,Mohl bych si s Vámi v soukromí promluvit?"
Zeptá se mě a já strnu.
,,To teda rozhodně ne!"
Ohradím se a ustoupím o krok dozadu.

Hange se na mě nechápavě podívá a pár lidí se otočí naším směrem.
Zčervenám a zahanbeně sklopím pohled.

,,Um... Teda... Chci říct jistě. Proč ne..."
Zamumlám a vezmu jej za rukáv a zatáhnu ho pryč ze sálu.

Hange se za námi ještě dívá, dokud se velké dveře nezavřou.
Oddychnu si. To bylo těsné. Kdyby si jej všimnul Levi, byl by to velký problém.

Prudce se k němu otočím.

,,Co po mě sakra ještě chceš?!"
Syknu a upravím si kravatu.

,,Chtěl bych sis s tebou jen promluvit."

Zamračím se.

,,Vážně se omlouvám, přehnal jsem to... Já... Nevím, co to se mnou bylo a ujišťuji tě, že tě takhle nevidím, já-"

,,Jak mě nevidíš? Jako nějakou kurvu, která se nechá šukat každým?"
Odpovím chladně a samotného mě překvapí, jak ostře tato slova vyzněla.

,,Erene notak. Vážně věříš tomu, že jsem to myslel vážně?"
Rozhodí rukama.

,,Ty nemáš ani nejmenší představu o tom, jak jsi mi ublížil!"
Zvýším hlas a upřu na něj svůj bolestný pohled.

,,Přestaň si hrát na nějakou oběť. Myslíš si, že jsi jediný, kdo to teď nemá jednoduché?"
Odsekne.

,,Erene, vím co jsem řekl a mrzí mě to, dobře? Ale právě teď se chováš jako uražené děcko!"

Zalapám po dechu.

,,Já, že se chovám, jako uražené děcko?! Připomeň mi, kdo že se snažil přizabít mého přítele a pak ještě lhal o tom, že ti vyhrožoval?!"
Stejně jako on semknu ruce v pěst a přivřu naštvaně oči.
Jak si může vůbec myslet, že má právo, mě teď z něčeho obviňovat?!

Povzdechne si a promne si spánky.

,,Vůbec ničemu nerozumíš."

,,Já, že ničemu nerozumím? Luku, myslím si, že zrovna já jsem ten, kdo to z vás všech chápe nejlíp. Ty nemáš nejmenší právo mluvit do toho, koho můžu a nemůžu milovat!"

,,Erene... Vždyť ho vůbec neznáš. Kolik toho o něm víš? Není to tak dlouhá doba, co jsi tvrdil, že jej nenávidíš. Ten muž spáchal trestný čin. A ne jeden. Co tě vede k tomu věřit mu?"

Oba mlčíme.

Otočím se k němu zády a chytnu za kliku dveří.
Nechám vyznít dvě poslední slova, než vstoupím dovnitř a bez jediného pohledu směřovaného k němu nechám dveře zaklapnout.

,,Sbohem, Luku."