Poslední chvíle

Kapitola 2

Ráno mě vzbudila bolest hlavy. Podívala jsem se, a na polštáři byla krev, kolem nosu jsem měla zaschlý krvavý flíček. 
Vážně super, musím si zničit povlečení hned první den.

Hned jsem si to namířila do koupelny a cestou jsem potkala Hyunu.

,,Jestli to řekneš mámě... Tak už ti nepůjčím ani ponožky."

,,Jsem jako hrob."

Mrkla jsem na ni a než jsem otevřela dveře tak se mi znovu spustila krev.

Naklonila jsem se nad umyvadlo a zaklonila hlavu.

****

,,Vrtáš se v tom, jakoby ti to nechutnalo."

,,Ale chutná, jen nemám hlad."

,,Ty si už něco jedla nebo co??"

,,Nejedla.."

,,Tak to nechápu."

,,Dám si jen džus." Nalila jsem si džus a posadila na linku a poslouchala babičku a její moudra o jídle.

,,Hyuno?"

,,No?" ještě měla plnou pusu.

,,Nevíš jestli se vrátil Darren??"

,,Jo, mám tě od něj pozdravovat, včera byl na párty u Jennie."  Jak ho znám, tak ho tam donutili jít kluci.

Darrena jsem naposled viděla před příjezdem do nemocnice, což bylo hrozně dávno. Nebylo by to proto, že nechtěl přijít, ale máma ho ke mě nechtěla pustit.

,,Ptal se na tebe." Vyrušila mě z přemýšlení.

,,Vážně?"

,,Jo, byl rád, že budeš zase doma."

,,Ale neřekla jsi mu.."

,,Neřekla."

,,To je dobře."

Ona se pustila do jídla a já zase do pití.

Mohla bych ho navštívit. Pokud mě máma pustí, ale když na ni budu hodná tak by mohla.

,,Babi, kde je máma?"

,,Nejspíš v šatně."

Seskočila jsem z linky a šla za mámou.

,,Mami??"

,,Ano?"

,,Mam tě ráda."

,,Tak to vyklop, co chceš?"

,,Mohla bych jít za Derrenem ?"

,,Ne."

,,Mami znám se s ním odmalička, nemůžu za to, že se vaše firmy nedomluvily." Před třemi lety, to ještě nebylo tak jako teď. Naše rodiny se navštěvovali a pořádali společné akce, ale když se rodiče od Darrena rozhodli, že ukončí spolupráci s námi, tak to naši brali jako zradu.

,,Minami..."

,,Prosííím."

,,Fájn.." Obejmula jsem ji a běžela se převléct.

Vzala jsem si černé džíny, rudé triko a černou mikinu.

Darrenovi jsem napsala, že za ním za patnáct minut přijedu.

Vzala jsem si boty, bundu  a vyrazila na zastávku. Bydlí sice kousek, ale autobusem to bude rychlejší a nebudu mrznout.

Chtěla jsem si sednout, ale hned jsem si to rozmyslela, asi by mi totiž umrzla zadnice.