Poslední chvíle

Kapitola 4

Viděla jsem nen obrys. ,,Darrene??" Snažla jsem se zjistit, kdo to je.

,,ten tu není.." hlas mi byl povědomý, ale nemohla jsem rozpomenout, kde jsem ho slyšela natož, kdo by to mohl být.

Flash back

,,Minami?"

,,Hmm??"

,,Ale nic.." Darren se teď chová divně, nevím co s ním je.

,,Stalo se ti něco?"

,,Ne.."
Věděla jsem, že s ním něco není v pořádku, ale počkám až mi to bude chtít říct sám.

,,Darrene, víš, že jsem tu pro tebe, i když ostatní budou stát proti tobě."

Usmál se na mě, a zase si lehl. Tiše jsme leželi a poslouchali hudbu.

Darren se zhluboka nadechl a sednul si. ,,Yuri se stěhuje do Londýna." Jeho tvář byla bez výrazu.

,,A co budeš dělat?"

,,To nevím..."

Tu noc jsem u něj měla přespat. Tehdy naše rodiny ještě neválčily.

,,Nemysli na to, půjdeme spát." Lehla jsem si jako vždy do jeho postele a on spal hned vedle na madračce.

V noci mě vzbudila bolest hlavy, nemohla jsem až do rána usnout.

Odešla jsem brzy ráno, Darren rád dlouho spí a nechtěla jsem jej budit.

Napsala jsem mu vzkaz a odešla domů. Babička mi dala nějaký prášek a poslala mě spát, ale ani prášky mi nepomohli.

Ale odpoledne to bylo ještě horší. Zvýšila se mi teplota a začala jsem zvracet. Nedokázala jsem v sobě udržet ani sklenici vody.

Takhle to pokračovalo další tři dny, nakonec mi babička přivedla doktora domů, protože jsem nemohla ani vstát.

,,Nemůžu přesně určit, co jí je, dokud nebude v nemocnici. Pokud se to do zítra nezlepší pošlu sem sanitku, ale raději ji dáme antibiotika.

Bylo to zvláštní, ráno jako by mi nic nebylo. Doktor řekl, že to mohlo být ovlivněno stresem, což by i mohlo sedět. Je zkouškové období a mám toho moc a co hůř jsem velký nervák.
**
,,Už je ti líp?"

,,Jako by mi nic nebylo." Darren mi věnoval jeho roztomilý úsměv a napil se kávy.

,,Dobře. "

End flash back

Nesl mě až k autu, kde mě položil a jel do nemocnice, dál ho ale nepustili, nebyl totiž žádný můj příbuzný.

,,Děkuji." Než stihl odpovědět odváželi mě na sál.

******

,,Konečně je vzhůru." Podívala jsem se a kolem mě byli všichni. Máma, táta, Hyuna, babička, Rose, Sue,Hui a dokonce i Vernon. Jen Darren tu chyběl.

,,Nesu to kafe." Ze dveří vystoupil Darren. Byla jsem ráda, že tu je taky.

,,Nemusel si kvůli mě jezdit z Londýna."

,,Neboj, vrátil jsem se teprve včera?"

,,No.. A odletěl si předevčírem." Všichni se pousmáli.

,,Jsi tu už sedm dní." Řekla Rose.

,,Sedm? "

,,Ano.. Byla jsi podle doktorů hodně unavená."