Poslední chvíle

kapitola 16

,,Víš děda.." Najednou bouchly dveře. ,,Už jsme doma!!" Babička si rychle utřela slzy a vyrazila ke dveřím. Ani se ji nezeptali, co jí je a hned začala mluvit o jejich další dovolené bez dětí...
,,V Paříži to bylo nádherné! Oblíbila jsem si jejich styl, je poněkud drahý, ale to mi teda nám nevadí, že lásko?" Táta ji jen kývnul a šel si vybalit. Máma ještě asi hodinu mluvila, ale jediné nad čím jsem přemýšlela byl děda, co asi babička myslela?? Přizná se Hyuna? Mám to mámě říct? Co když.. možná o tom ví?? Ne ro bude určitě hloupost.. Musím to vyhnat z hlavy. ,,A jak ses tu měla ty zlatíčko? Je ti líp?" Vytrhlo mě to z přemýšlení, ,,Ano je mi O DOST LÍP." Bohužel ne psychicky..
,,To jsem ráda, půjdu si teď vybalit a ráno mi povíte, co je tu nového." S babičkou jsme přikynuli a ona hned po mámě zmizela, nejspíš toho využila aby mi nemusela nic vysvětlovat.
Pomalu jsem se šourala po schodech a Hyuna seděla před dveřmi mého pokoje. ,,Co tu chceš??"
Hned se zvednula a snažila se mluvit, jenže přes její potahování a neustálé utírání slz jsem ji absolutně nerozuměla, navíc jsem na ní měla obrovský vztek a jednu ji vrazila. Hned po tom zmlkla, ,,Zasloužila jsem si to." Jen toto?? Já kvůli tobě byla půlku života v nemocnicích.. Musím jíst jen věci, které mi nedráždí žalůdek, padaly mi vlasy, nemohla jsem trávit čas s kamarády, podstoupila tolik zákroků jen aby zjistili, co mi to vyvolává!!! Zabouchla jsem dveře a začala házet s věcmi, byla jsem naštvaná a netrvalo dlouho než si ti všimli rodiče.
,,Co se to tady děje?!" Máma zařvala a Hyuna v zápětí prosila mámu, ale ta nevěděla vůbec nic.. ,,Mami všechno ti to vysvětlím ano?? Jen mě nevyhazujte." Ztuhla a nic neříkala, pak jen zaťala pěsti, ,,Co tentokrát Hyuno!" Asi tu všichni ví něco, co já očividně ne.
,,Okamžitě všechni dolů!" Zařval táta a bez keců se tak i stalo.

Flash back
Hyuna side.

Byla jsem ještě malá, když rodiče umřeli, přesněji mi byli dva. Teta mě adoptovala, protože sama nemohla mít děti a její sestra měla tři, jenže já byla jediná, která tu nehodu přežila. Řekněme, že to bylo štěstí, moje matka byla totiž alkoholička a ráda to kombinovala i s velkým množstvím drog, nejspíš i v době, kdy mě čekala.. Nebudu lhát, už od malička mě to táhlo ke špatným věcem, ale největší radost jsem měla, když jsem mohla někomu ublížit, nejspíš proto mě vyhodili ze všech školek a musela jsem být doma s babi a dědou..

O pár let později

Byla jsem zvyklá na všechnu pozornost,  ale od tý doby... Co je ru ta malá mrcha Minami!!! Děda je z ní celej hotovej, jen kvůli tomu, že dělá jeho oblíbený věci. I máma s tatou jsou z ní úplně paf..

A dnešek patřil k dalším dnům Minami, vyhrála soutěž.. Úplná sračka!!! Ale já jim ukážu !! Děda si konečně uvědomí, kdo je lepší!!

,,Ahoj dědečku." Být tak mila,.. Fuj!

,,Copak Hyuno?" Ani jsem něvěděla o čem se mám s tím demntním dětkem bavit. ,,Víš nemohl bys mi dát nějaké peníze ? Chtěla bych si koupit nové oblečení." Hlasitě si oddechl ,,Hyuno, ty chceš pořád jen peníze, copak jsem tě s babičkou tak vychovali?"
,,Hah.. Ty s babkou myslíte jen na tu malou krávu!! " Dědův výraz se změnil, nejdřív jsem myslela, že chce nadávat ale pak začal modrat,  nechala jsem ho tak. Dělalo mi to dobře, vidět ho jak trpí. Snažil se něco říct, ale marně.
,,Co!!" Babka k němu přiběhla a zavolala sanitku, ale bylo pozdě.
,,Co si mu provedla!?" jen jsem ji poplácala a odešla.

End flash back

,,Takže mi laskavě někdo řekněte, co se tu za naší nepřítomnosti stalo!"

,,Už víme, proč jsem tak "nemocná" a taky jak se z toho vyhrabat.. Sice většina je nějak poníčena a už to dokupy nedaji, ale nejspíš neumřu." Máma s tátou vykulili oči.

,,Ale to je úžasná novina. A co to teda způsobilo?"

,,No Hyuno ?" Namířila jsem pohled na ní.

,,To já.. " Ztuhl jim úsměv.

,,Ty?? "
Hyuna začala vyprávět, jak to začalo: ,,Ze začátku jsem ji chtěla udělat jen blbě, ale je neuvěřitelné, co všechno vám nabízí matka příroda za rostliny, které dokážou tak moc ublížt až to člověku vytváří neskutečné bolesti...někdy poníčí důležité funkce a když ujede ruka tak i smrt.. Ale tak jsem to nechtěla, musela jsem se o tom učit abych věděla, jak jí pomaličku zabíjet, ale tak aby se nevědělo z čeho je to způsobeno.." její výraz byl tak nechutný... Skoro to vypadá, že z toho má i radost.
,,Nejdřív děda... A teď!! Ty malá kurvo!!!" Táta ji vrazil neskutečnou facku, která ji složila na zem. Máma brečela a ja se nezmohla na nic, přišli mi jako bych neměla už žádné emoce. Hyuna, Tae... Tohle mi za těch ár hodin vážně stačilo. ,,Zavřeme tě do blázince a už z tama nevylezeš!!" To Hyunu probralo, ,,Ne znovu už ne!!!" Popadla kuchyňský nůž a začala s ním máchat. Snažila se ublížit mamě, táta se jí snažil zastavit, ale nešlo to mamka utekla a babička chtěla zavolat policii, a Hyuna si toho všimla. ,,Polož to!!" Babi ztuhla a ona se napřáhla, musela jsem něco udělat.
Cítila jsem jak mi teplá tekutina teče mezi prsama, spadla jsem na zem a slyšela jen její zvrhlý smích a pak křik matně jsem viděla, jak ji táta chytil.
Snažila jsem si zacpat díru v hrudníku, babička mi zakrvácenýma rukama odhrnovala vlasy z čela a něco říkala, ale v ten moment to pro mě byla cizí řeč, začala jsem cítit krev i v puse. Táta ji pořád držel a máma volala sanitku, bylo divné to všechno vidět z tohohle pohledu.
Trvalo to jako věčnost než přijela sanitka, ale tentokrát to bylo jiné než když mě vezli jindy.
Poprvé za tu dobu jsem totiž byla připravená konečně umřít.