Poslední chvíle

Kapitola 12

Taehyung měl plán, jak mě propašuje do nemocnice, ale prý je tak tajný, že mi ho nesmí říct, takže usuzuji, že žádný plán nemá. 

Slušně jsme pozdravili sestru a oba vešli dovnitř, nikdo nás nehlídal. Nejspíš to bylo tím, že Tae tak chodil každý den. 

,,Asi vás nechám osamotě ne?" 

,,Děkuji Tae."

Tae se vytratil ze dveří a v pokoji jsem byl jen já a Minami. Chtěl jsem ji toho tolik povědět, ale nevěděl jsem čím začít. 

,,Omlouvám se Minami." Chytl jsem ji za ruku, byla celá promrzlá, ale na ruce měla svůj šedomodrý pletený náramek od Darrena.  Stůl byl úplně prázdný, byla tam jen jedna kytice a to od Taeho. Její rodiče tu nespíš dlouho nebyli. 

,,Minami.." Začal jsem ji všechno vyprávět, proč jsem se k ní choval tak hnusně, jen jsem chtěl, aby věděla, že toho lituji, ale stejně mě nevnímá. 

Taehyung zaklepal a vešel, ,,Už můžu?"

,,Ano."

Přinesl mi kafe a začal si s Minami povídat, chytl ji za ruku a vykládal všechno, co se odehrálo a před odchodem jsem dal Minami pusu na ruku a Taehyung se k ní naklonil a dal ji pusu na líčko, trochu jsem zažárlil, a raději odešel. Taehyung tam ještě chviličku zůstal a najednou vyběhl ze dveří. 

Pohled Minami

Slyšela jsem jen tlumené hlasy, a teplo na levé ruce, trvalo to asi patnáct minut a pak to prudce zmizlo. Netrvalo to ale dlouho a na pravé ruce jsem pocítila to samé. 

Když hlasy zase utichly viděla jsem před sebou černou siluetu a měla nutkání ji vidět. Nejprve se mě to dotklo na líčku a pak letmo na rtech. 

Snažila jsem se otevřít oči, ale zprvu mi to přišlo jako nemožné, jakmile jsem to  vyzkoušela napodruhé tak se to podařilo. 

,,Ahoj." Vysoukala jsem ze sebe. Ale místo odpovědi jsem se dočkala křiku a útěku z mého pokoje. Pomaličku jsem se posadila, ale než jsem se dokázala postavit doktorka už kontrolovala stav. 

,,Překvapivě jste na tom lépe než předtím."

,,Tak od toho je nemocnice ne?"

,,Nemyslím ty zlomeniny."

,,Aa, myslíte mou nemoc?" 

Taehyung se nevěřícně díval. Trochu jsem se divila, že mu dovolil tam zůstat. Nechala jsem domluvit doktora a pak se zadívala na Taeho. 

,,Jak to, že tě sem pustí?" Zakřenil se, ,,No než mi to Darren domluvil, říkal jsem, že jsi moje přítelkyně." Začala jsem se smát. 

Přišel blíže a posadil se na postel, ,,Chyběla jsi mi." Usmál se a byl nebezpečně blízko, ale já se nedokázala pohnout a jen čekala, co se bude dít.  Jednu ruku mi dal na rameno a druhou na tvář. Přivřela jsem oči a čekala. 

,,Heleme! Kdo je..." Rozevřeli se dveře.  Oba jsme se od sebe rychle odtáhli. 

Darren se jen pousmál a pomalinku šel k posteli, ale než on došel Vernon a Hui už dávno leželi na druhém lůžku a řvali přes celý pokoj. 

,,Vždy musíš mít svůj zpomalený příchod co?" 

,,Někdo z nás musí vypadat dobře, ale ty to nejsi." Hodila jsem po něm polštář a kluci to pochopili jako válku. No, řekněme, že sestřička nebude mít radost, až jsem příjde.

,,Tae? Proč čeká Hoseok venku." Všichni přestali dělat blbosti a ztichli, ale asi jsem byla jediná, která to nechápala. 

,,Nechtěl jsem jít."