Poslední chvíle

kapitola 13

Po cestě domů se se mnou babička nechtěla bavit, a myslela si, že to její "tiché" brečení neslyším.

,,Proč mi aspoň nevynadáš?" Řeka jsem naporosto s klidem. Už od malička, když jsem něco provedla, tak mě za to taky pořádně potrestali. Nikdy jsem neudělala něco extrémně hrozného, ale babi s dědou chtěli, abych byla slušná holčička.

,,No tak řekni něco!" Zvýšila jsem hlas.

Babička mi vrazila facku, což se nestalo tak od mých třinácti let.

,,Děkuji." Zamumlala jsem.
Taxikář to všechno sledoval v zrcátku a z jeho výrazu šlo vidět, že ani on tu facku nečekal.

,,Už NIKDY nebudeš mluvit o smrti!!"

,,Pff.. ale psycholog mi říká ať se o tom nebojím mluvit, když mě to za chvíli čeká." Babička se znovu napřáhla, ale zastavila se.

,,Jak myslíš.." Teď bude hrát zlou a večer bude péct závin. Babi, babi už tě znám moooc dobře.

,,Tak to už se večer těším na závin." píchla jsem do babi prstem.

Chudáček, snaží se vypadat drsně, ale uz jí to nejde jako zamlada.

,,Žádný závin."

Obě jsme se začali smát, myslím že pan taxikář bude naši jízdu rozdýchávat ještě pěkně dlouho.

Já a ani ona na sebe nedokážeme být naštvané moc dlouho, jak jste si už určitě všimli.

,,Fuuuj, osprchuj se." Podívala jsem se  na znachucený výraz mé sestry a bylo mi úplně jedno, že ji nevoním.

,,Vždyť nesmrdí." Dodala babička a oháněla se novinami, aby si ze mě taky udělala srandu.

,,Vy chcete asi obejmout co?" Zvedla jsem se a začala utíkat za Hyunou, ta se rozběhla směrem do obyvacího pokoje. Připomnělo mi to mé prvni narozeniny tady. Hyuna mi ten den ani nechtěla popřát a odmítala se zúčastnit oslavy. Takže jsem pro ní šla do pokojr společně s babičkou.

Hyuna se tam válela na posteli a když zjistila, že jsme v jejím pokoji, tak začala vyšilovat ať zmizíme, ale já ji chytla za ruce a babi za nohy, ale moje síla byla omezná a to hodně.
Takže to vypadalo tak, že měla nohy ve vzduchu a zbytek se táhl po zemi. Takhle jsme ji odnesly do půlky schodiště, a pak nás nachytal táta. Většinou nic neříká a vidím ho stejně málo jako sousedy.

,,Co to děláte?!" Vykřikl.

,,Chci aby byla s námi." Zacula jsem se, tenkrát jsem byla roztomiloučké stvořeníčko.

,,To je od tebe moc hezké Mae." Táta nás vystřídal a odnesl ji tam sám, nakonrc všem řekl, ck jsem chtěla udělat a všichni to brali jako krásné gesto, ovšem Huyna a její modřiny to brali mooc špatně.

Tentokrát jsem ji nechtěla tahat po schodech, ale jen ji trochu potrápit. Běžela jsem za ní a zahnala ji do kouta.

Hyuna začala máchat  rukama, chtla jsem ji a začala ji lechtat. Snažila se utéct a při té její snaze ji spadla kabelka. Hyuna ji nechala ležet a utíkala pryč. Smála jsem se tak, že jsem musela být červená až na zadku.

Zvedla jsem její kabelku a vypadla z ní malá krabička, vzala jsem ji a podívala jsem se do ní, byli v tom nějaké prášky. První co mě napadlo, bylo to že Hyuna bere drogy. Sbalila jsem krabičku a dala si jí do kapsy.

Hyuna pořád lítala po baráku a myslela si, že ji pořát chytám. Čekala jsem až přiletí do obyváku, ,,Máš tam kabelku." Zstavila se a hned vystřelila ke kabelce.

,,Do prdele." Zamumlala a šla do svého pokoje.

Ještě chvíli jsem seděla v kuchyni a pak jsem zaplula do sprchy, uznávám, že už byla fakt potřeba.
Udělala jsem si masku, dala si župan a šla za babi dolů, jako vždy byla v kuchyni a vařila.

,,Mmmm, to voní." Koukala jsem babičce přes rameno a čekala až mi dá něco ochutnat.

Ale když se babička otočila, měla co dělat aby nedostala infarkt.

,,Pane Bože, co ti máš na té držce." Zdá se mi to, nebo je na mě dneska nějak hrubá?

,,No prosím?" Udělala jsem uraženou, ale jakmile se předemnou objevila kostka čokolády, tak jsem byla umlčena.

,,No máš jediné štěstí." Zasmála jsem se a posadila jsem svůj ctěný zadek na kuchyňskou linku a sledovala babičku.

Nikdy jsem v kuchyňi neviděla vařit tátu, máma sem tam něco uvaří, ale nic mistrovského to nebylo. No a já do kuchyně radši chodím jen ochutnávat, protože osd té doby, co jsem osolila puding, tak mám zákaz ke sporáku.

,,Neměla bys být venku s kamarádama?"

,,Neměla." S plnou pusou jsem to ze sebe vysoukala tak, že mi z vyletěl kus čokolády.

,,Neviděli jste malou krabičku?" S babi jsme se otočili a Hyuna se na nás dívala jakoby jsme to měli vědět. Já sice vím, kde ta krabička je, mám ji v šuplíku, ale nechci ji to dát, dokud nezjistím co to přesně je.

,,Nevím, a jak vypadala?"

,,To je jedno." Vyběhla ven z domu, nejspíš se utíkala podívat do auta.

,,Babii?"

,,Copak zlato?"

,,Půjdeme se potom podívat na koně do stájí?"

,,Pokud budeš vypadat jako člověk a né jako duch, tak jo ale musí to být tajemství."

****

Ráda trávím čas s babičkou a to  ještě radši, když jsme u koní.
Máma doma nebyla, takže ani nemůže zjistit, že jsem byla u koní. Šla jsem kolem pokoje od Hyuny a nahlédla dovnitř, Hyuna seděla u stolu se zklopenou hlavou a pomalu ani nedýchala.

,,Jsi v pohodě?"

,,Jo, zatím..."

,,Pro zatím?" Hlasitě vydechla.

,,To se dozvíš." Zvedla se a zavřela mi před nosem.

Po důkladné sprše jsem  odnesla první půlku hrníčků, a hned po tom druhou.

Byla jsem na sebe tak pyšná, že jsem si musela sednout. Ale to byvh to nebyla já, kdybych tam jeden hrníček nenechala. Vytáhla jsem si notebook a "záhadnou" krabičku a snažila se podle obrázků najít, co by to mohlo být, ale nic z toho to nebylo.

Začala jsem byt trochu nervózní, pak mě napadlo, že bych to mohla zkusit dát kamarádovi do laborky.

,,Baf!" Málem jsem vypustila duši, krabičku jsem rychle hodila do šuplíku a podívala se, kdo vůbec přišel do pokoje.

,,Tae!" Usmála jsem se, a pak si uvědomila, že tam jsem jenom v županu. Rychle jsem se postavila a vyplížila se do koupelny, bleskově se převlékla, vlasy dala do drdolu a šla zpět.

,,Co tu děláš? "

Zakřenil se, ,,Hrozně jsem se doma nudil."

,,To se dá v sedmi lidech nudit?"

,,Kluci šli na film do kina a zůstal tam jen Namjoon a ten chce mít klid."

,,Takže jdeš otravovat mě?"

,,Přesně." Rozplácl se na mojí posteli a poplácal na volné místo vedle něj. Lehla jsem si vedle něho.

,,Ani jsem ti nepoděkovala, že jsi za mnou chodil do nemocnice."

Jen se pousmál, a trochu mu zčervenaly tváře.

,,Prý jsi tam byl skoro každý den." Dodala jsem. Tae si opřel hlavu o ruku a podíval se na mě. ,,Přece jsdm tě tam nemohl nechat samotnou."

,,Ale mohl." Otočila jsem hlavu, tak abych na něj viděla. Byl tak blízko, pořád mě to svádělo k jeho rtům. Snažila jsem se odolat, ale když se přiblížil ještě víc?
Jeho záměr byl jasný. Ale já tak jasno nemám, avšak mé rty si říkají, na co mají chuť.