Poslední chvíle

Kapitola 8

Nechtěla jsem se tam vracet, ale vzdávat věci předčasně není můj styl. Celou cestu jsem přemýšlela jak ho naštvu, jak jsem zjistila naštve se lehce.Podívala jsem se vedle sebe a došlo mi, že plán sedí vedle mě.Chudák Taehyung, zatím nic netuší. Do karet mi nahrálo to, že všichni stáli venku, byl tam sice i Vernon a Hui a to mi nějak nevadí. Hned jak jsme vystoupili z auta počkala jsem na Taehynuga,přitáhla jsem si ho blíž a políbila ho. Až teď jsem si uvědomila i výhody toho, že tu budu jen rok. Můžu si udělat tolik trapasů, ve kterých jsem mistr, a neponese se to se mnou až do staří, takže za mnou nepříjde moje dítě a nebude se mi smát,že našel nějakou trapnou fotku či slyšel nějakou historku.Počkat... když se zamyslím více je to i trochu smutné, ale co umřu krásná. Taky blbost nemám na to obličej tak aspoň mladá,jo.

Upřímně nečekala jsem, že se mi ten plán bude tak líbit, alespoň si taky trochu užiju. Taehyung vypadal trochu zaraženě, ale nevypadal, že by mu to nějak vadilo.

,,Můžeme?" Kývnul hlavou a společně jsme šli dovnitř. Viděla jsem jak se Jimin a Jungkook usmívají, a cítila jsem jak mi Hoseok propaluje záda pohledem.

Zbytek oslavi jsem strávila s Taem,bylo to fajn, dokonce jsme si i zatančili. Jen doufám, že nebude mít velký problém.

*

Ráno bylo hodně těžké, nemohla jsem si ani stoupnout. Bolely mě nohy, jakoby chtěli jiného majitele.

Dalo mi práci sejít ty schody, ale úspěšně jsem to zvládla. Babička jako vždy popíjela svůj čas a nahlas si říkala své moudra. Baví mě ji poslouchat a taky mi cvaklo hlavou, že by mi mohla vymyslet nějaké cool moudro na náhrobek. Ještě nevím, jak to řeknu mámě, protože ta si myslí, že se uzdravím. Nevím co je horší, jestli to, že babi si myslí, jak ke mně jednoho dne přijede princ a odveze si mě na svém koni, nebo to že si moje máma myslí, že se uzdravím.

,,Nad čím přemýšlíš?" Vyrušila mě, sakra to se jen tak nestává abych přemýšlela takhle brzo po ránu. Moment po ránu, otočila jsem se zády abych se mohla podívat na hodiny. Uznávám ráno to úplně není, a asi nejdu na snídani,ale rovnou na oběd.

,,Nad ničím." babi se na mě nevěřícně podívala, no jo je hotovej detektiv. Chvíli jsme si vyměňovaly pohledy, je zábavné vidět babičku jak se mnou blbne.

,,Babi?"

,,Copak?" Nestává se to často, ale dnes se cítím vážně dobře. ,,Chtěla bych si zajezdit na koni."Vycenila jsem zuby a udělal psí oči.

,,Pšššššt...." zakryla mi pusu a zašeptala:,,Dnes přijela tvoje matka, nemůžeš tak řvát."

,,Kdo nemůže řvát." Obě jsme se vylekali, málem jsem spadla na zem, klasická máma, vždy příjde v nejméně vhodnou chvíli. Trochu jsem zpanikařila a chtěla jsem utéct do pokoje. Jak se ale dalo čekat, nebyl to ten nejlepší nápad, zapomněla jsem, že moje nohy dnes neposlouchají a přímo vedle mámi jsem se natáhla a rozplácla jako přejetá žába.

,,Minami! Nebuď tak zbrklá!" Vsadím se že kdyby mohla tak by do mě ještě kopla.

,,Ano, omlouvám se," sesbírala jsem se a "utíkala" jsem do pokoje. Nikdy v životě jsem se snad tolik nenudila, dokonce jsem chtěla jít i Hyunou, Brrr... dneska vážně nejsem v pořádku.

K večeru už jsem tak dobrou náladu neměla, asi to bylo tím, že jsem byla celý den sama a měla hodně, hodně času na přemýšlení.

Seděla jsem na posteli a nebudu lhát měla jsem menší depku.