Poslední chvíle

Kapitola 18

V puse jsem stále cítila pachuť krve, trčely ze mě hadičky a pořád tam pípaly přístroje. Ani se mi nechtělo otevřít oči. Nevím jestli jsem více z klamaná z toho, že žiju a nebo že mě chtěla zabít vlastní sestra.

Pomalu jsem otevírala oči, hned slyšela sestřičku, ,,Už je vzhůru" Vyběhla pryč, nejspíš utíkala pro doktora. Nebudu lhát, vážně jsem si myslela, že teď už konečně umřu.

Bohužel se mi nepoštěstilo...
O týden později

Byla jsem ráda, že babička zařídila aby mě pustili domů, sice absolutně nevím, jak divné to teď bude, ale měla jsem teď čas přemýšlet, protože jsem odmítala všechny návštěvy.
Nevím, jak se mám chovat.. Proč zrovna já musím mít tak zvláštní život? Jen doufám, že nepotkám Taeho ani Hoseoka.

Vím, že si s Taehyungem budu muset o všem promluvit, ale nevím, jestli to dokážu.. Ublížil mi a to hodně. Jedna část mě, by ho chtěla obejmout a dělat, že se nic nestalo, ale ta druhá by mu nejraději ublížila, tak jako on mě.

***
Doma. Zase je to tu prázdné, máma na nákupech a táta v práci. Díky bohu za mou babičku.

Jak jsem čekala pokoj mi uklidili, odnesli mi mou mini lékarnu, hrníčky od "zázračného" čaje a převlékli postel.

Pomalu jsem si lehla na postel.
,,Tohle ti tu nechal jeden mladík." Chtěla jsem říct, že MLADÍK se už neříká, ale asi mě opustil můj humor.

Milá Minami,

Je mi jasné, že se mnou nebudeš chtít mluvit, tak jsem překecal tvoji babičku, aby ti dala alespoň tenhle dopis.
Předem se omlouvám.. Nikdy jsem žádný nepsal.

Určitě se na mě zlobíš ale není to tak, jak to řekl Hoseok. Je sice pravda, že jsem s Yoongim hrál tu hru ale přestal jsem jakmile jsem poznal tebe. Vím, že mi teď nebideš věřit, ale je to pravda. Když tě ten den vezli do nemocnice nalhal jsem jim, že jsem tvůj přítel aby mě pustili do sanitky a mohl jsem jet s tebou, nikdy v životě jsem neměl o někojo takový strach. Snažil jsem se uklidňovat tvojí babičku, ale přitom jsem se sám bál. Myslel jsem, že už tě nikdy neuvidím, ale pak mi došlo, že ty jsi ten nejsilnější člověk, kterého znám.
Každý den jsem zkoušel přemluvit sestřičku aby mě k tobě pustila, ale nechtěla jsi návštěvy.. Což chápu, asi jsi potřebovala nějaký čas klid od všeho.
Tak to je asi všechno, co jsem ti chtěl říct, prosím odpusť mi.

Ps: pokud budeš chtít budu na tebe čekat na zastávce přesně v sedm hodin večer.
Tvůj Tae❤

Přečetla jsem si to asi desetkrát, ale rozhodla se nikam nejít.
***
,,Minami pojď se najíst." Podívala jsem se na hodiny a bylo přesně sedm hodin.
,,Už jdu." Poslušně jsem se posadila a dala si sousto do úst.

Po večeři jsem myslela, že snad prasknu. ,,Nepodíváme se na nějaký film?" Navrhla babička.

,,Musím si něco zařídit."

Taehyung side

Přemluvit babičku nebylo tak těžké, takže teď už musím jen čekat jestli Minami příjde.

07:05 PM
Pořád nikde.

07:20 PM
Ještě chvilku počkám, možná usnula.

07:45 PM
Posbíral jsem se a vzdal to, ani se jí nedivím. Co jsem taky čekal? Že si to přečte a bude dělat, že se nic nestalo??

Minami side

Podívala jsem se na hodiny 07:35 PM. ,,Musím si něco zařídit." Oblékla jsem si bundu, boty a šla na zastávku.
Ani nevím, jestli tam ještě bude, ale cítím, že bych si s ním měla promluvit.
Koukala jsem do země a přemýšlela, co mu mám říct.

,,Minami?" Zvedla jsem hlavu.

,,Tae~" Všechno, co jsem si připravovala, že mu řeknu jsem zapomněla, když jsem ho viděla.

Vypadal jinak, měl kruhy pod očima, popraskané rty a skleněné oči.

Netrvalo to dlouho a cítila jsem jeho teplé obětí.

,,Tolik jsi mi chyběla." Jednu ruku mi dal kolem pasu a druhou mě hladil ve vlasech. Bylo to příjemné ani jsem nechtěla, aby se odtáhnul. Když jsem se mu podívala do tváře ukápla mu slza.

,,Ty brečíš?" Nadzvedla jsem mu hlavu.
,,Ne" a zakřenil se, to mě rozesmálo. Předstírala jsem, že mu věřím.

,,Měl jsem strach, že už tě nikdy neuvidím." Dal mi ruku na tvář, přiblížil se na milimetr blízko. Zrychlil se mi tep, ,,Tae~~"
,,Já vím." A odtáhl se.
Chvilku jsme tam jen tak stáli a Tae se mi pořád omlouval.

,,Už bych měla jít nebo mě babička nechá hledat."

,,Dobře tak jdeme."

Šel tak blízko mě až se naše ruce skoro dotýkaly.

,,Tak jsme tu." Zašeptala jsem.

,,Hm, škoda." Usmál se, přesně tak jako poprvé.

Chytl mě za ruku a znovu se přiblížil. Zavírala jsem oči a čekala..
,,Tak tady jsi!!!" Babi rozrazila dveře a Tar uskočil.

,,Aaa..pardon," myslela jsem, že se teď propadnu do země.

,,Dobrý večer."

,,Ahoj Tae, nechcete jít dovnitř? Udělám vam čaj."

,,Tak jo!" Tae ani nečekal a už byl v kuchyni.

Pecka, takže teď ho mám doma... Už teď to bylo dost trapné, díky babi.

,,Tady mate." Tae vypadal spokojeně a babička taky, takže jsem byla asi jediná, která se pořád cítí trapně.

,,Já už si půjdu lehnout, tak tu nic nezničte" hodila jsem na babi vyraz ala vyhoď ho, ale ona se jen usmála.

,,Tak konečně jsme tu jen ty a já. " Zakřenil se.