Lovecké Kroniky: Z deníčku Duhy a Opalovacího Krému

Zápis Dvanáctý

„Ale notaaaak..." zaskučel, když mu bylo rozkázáno, ať tam zůstane sedět, ale nemohl s tím dělat absolutně nic... Rozkaz je totiž rozkaz a kámen v oku je kámen v oku. Nadávání na to, že tam musí zůstat, upíra ale brzo přešlo, když si všiml těch modrých ohňů, (nebo co to vůbec mělo být), takže jen vytřeštil oko a vyčkával, co bude Kyry dělat teď, protože vážně netušil, že by ten duhový prcek dokázal rozdělat takové plameny z ničeho nic... A to ještě Maverick nevěděl, k čemu ty ohně vůbec zapálil.

Sotva ušel zhruba pět kroků, dostal se dostatečně blízko k ohňům, takže se na trávě za ním vytvořil stín; komíhal se, natahoval se, zase se zkracoval - zkrátka hýbal se přesně podle toho, jak se nahnuly plameny a jak hořel oheň... Jenže ani ne za minutu se stín začal rozrůstat do enormní velikosti, původní silueta se naprosto rozpila, až zůstala jen šedivá masa... Jež se během mrknutí oka odlepila ze země, začínajíc formovat neprůhlednou kopuli okolo lovcova drobounkého tělíčka. Jakmile se kopule uzavřela, Kyry naprosto zmizel; splynul s okolím; tma jej přijala za vlastního a pohltila jej. Mezitím si emaři všimli, že okolo nich je nějak moc světla. „Zhulila jsem se až moc, nebo to vidíte taky?" špitla Black Bird, zvedla se a vrávoravým krokem si to zamířila směrem k nejbližšímu ohni... Což ovšem neměla dělat, protože když se dostala dostatečně blízko na to, aby vrhala stín, její vlastní silueta se odlepila od země, obtočila jí své dlouhé prsty těsně okolo krku a zvedla ji několik centimetrů do vzduchu.

„...co to kuuurva je..." vydechl, schoval se úplně za náhrobek a přemýšlel, jestli ta vodka předtím přeci jen nebyla trochu speciální, že by se z ní nějakým způsobem ožral i on - tuhle variantu ale zavrhl, když slyšel, že to jedna z dívek evidentně vidí taky. Zase vykoukl zpoza náhrobního kamene a ze scenérie před ním mu ztuhla krev v žilách... Nebo, uh, ztuhla by mu, kdyby tam nějakou proudící, teplou krev měl. Vážně, doteď byl zvyklý na všechno možné. Kuše, luky, samopaly, jeden lovec, se kterým kdysi spolupracoval, s sebou vodil cvičeného medojeda na vodítku... Ale tohle, to za těch skoro sto let, Maverick ještě fakt neviděl.

„Bird!" vyjekla druhá lesba a chtěla se rozběhnout své přítelkyni na pomoc, ale Vulture si ji přitáhl k sobě a pevně ji sevřel v objetí, přičemž zavrčel: „Swan, nemáme nejmenší tušení, s čím si tu kurva zahráváme!" „Já ji nechci nechat umřít!" vztekala se dívka, snažíc se mu vykroutit, ale to už se vzbrchal Crow a s kapesním nožíkem se vrhl na onu siluetu... Kterou však čepel jen projela jako nic. A než se černovlásek zmohl na něco dalšího, za jeho zády se postavila další šedivá postava, jež mu jako nic vytrhla nůž a přiložila mu jej k hrdlu. „A teď budete hezky spolupracovat!" ozval se Kyryho hlas odnikud.

„Proč se mi nezmínil, že je tak badass... Jak na něj mám teď asi udělat dojem, sakra..." mumlal si upír a uraženě dřepěl za náhrobkem; zároveň ale velice napjatě čekal, co bude mladší dělat dál, protože jej tohle všechno na jednu stranu neskutečně ohromilo a snažil se pochopit, jak to Kyry vůbec dělá... Ne, tohle zkrátka nemohl být normální člověk.

„Sláva Satanovi," vykřikl podlézačsky Raven a pomalu se po kolenou začal plazit směrem k hlasu, zatímco si dával pozor, aby se nedostal příliš blízko... Bohužel stačilo, aby se jen část stínu zformovala... A už jej pevně čapla šedivá ruka, která jej odmítala pustit. Emař s dredy konečně pustil svou lesbickou kamarádku, jež okamžitě letěla na pomoc zelenovlásce. - Naštěstí se nad nimi stín slitoval a s hlasitým žuchnutím nechal zelenovlásku spadnout na zem. „J-jsi v pořádku?" ptala se se slzami v očích Swan, jakmile poklekla vedle své přítelkyně snažící se nebrat alespoň minimum vzduchu do plic. Rook, emař s fialovou patkou, který byl pořád ještě volný, náhle pocítil strašlivý strach, otočil se na podpatku, s cílem zachránit si holou kůži, a vyrazil kličkováním mezi náhrobky pryč... Jenže to už se přes celé hřbitovní prostranství rozlehlo: „Mavericku... TRHEJ!"