Lovecké Kroniky: Z deníčku Duhy a Opalovacího Krému

Zápis Dvacátý třetí

„A jakou odměnu by sis představoval, hmmm~?" zavrněl Rosenwille, přičemž se tvářil, že nemá nejmenší tušení, co by tak starší mohl chtít.

„No, já nevím~" nasadil stejně nevinný výraz jako Kyry a zastavil, takže teď stáli uprostřed cesty, obklopeni stromy. „Ale vzhledem k tomu, jak nadšený jsi z toho objevu byl, si myslím, že by to mohla být nějaká větší odměna~"

„Ale nepovídej~," odvětil, zatímco se natiskl, jak nejvíce mohl, na blonďáka. „A nevěříš si nějak moc?" Když to říkal, jeho ruce pomalu sklouzávaly k zapínání upírových kalhot.

„Ale, ani ne, nemyslím si..." uculil se, přesunul ruce na zadek mladšího a stiskl jej, přičemž si skousl ret, protože si moc dobře uvědomoval, kde má svoje ruce Kyry, a tím, že na sobě měl blonďák mokré kalhoty, tak ty doteky cítil snad ještě intenzivněji.

„Doufám, že chápeš, že máš mé svolení," odvětil šibalsky, zatímco se jal do rozepínání kalhot, při kterém několikrát "omylem" zavadil o upírův rozkrok.

„Jde o to, aby to hlavně chápal ten kámen," zavzdychal, ale vzhledem k tomu, že v oku mu nic nesvítilo, bylo jasné, že kámen mu v ničem nezabraňuje - což bylo, upřímně, na jednu stranu možná špatně, vzhledem k tomu, že byli v lese... Ale na druhou stranu, stejně tam bylo úplně mrtvo a nikdo kolem nechodil~

Spokojeně se pro sebe usmál a na chvíli přivřel oči, zatímco Maverickovi přejížděl přes rozkrok. Moc dobře si uvědomoval, že se mu zase skrze celé tělo rozlévá vlna séra, ale tentokrát jej to rozhodně netrápilo. Proto taky, sotva oči otevřel, v nich sálal plamen vášně, který se dal uhasit jenom jedním způsobem. Nic neříkal a z ničeho nic vjel staršímu rukou do kalhot, kde okamžitě obepnul jeho chloubu a začal s pomalými pohyby nahoru a dolů.

Dusil v sobě vzdechy a steny, aby tam nevystrašil nějakou lesní zvěř, ale vzhledem k tomu, že takovým způsobem by si za chvíli rozkousal rty do krve, si stáhl roušku, sklonil se k mladšímu a přitáhl si jej do polibku - oběma rukama mu při tom zajel pod tričko, aby taky něco dělal a jen tam nestál jako pařez.

Slastně zamručel, jakmile ucítil ruce staršího na své hrudi, přičemž se pokusil se na něj ještě o něco více natisknout. Okamžitě pootevřel ústa, aby tak nechal upírovi prostor na cokoliv, co jej napadne, zatímco schválně rukou měnil tempo, aby Mavericka trošku potrápil a vydráždil... Možná trošku víc...

Pod Kyryho doteky kňučel jako nadržená čubka... Kterou v ten moment vlastně taky byl, což bylo popravdě docela smutné, vzhledem k tomu, že on tu měl být ten dominantní... (Ale, tak stává se, občas se zkrátka zamilujete do chodící duhy, a pak jste udělaní téměř z čehokoli, co ta duha udělá...) A ano, Maverick si moc dobře uvědomoval, že by od sebe Kyryho mohl odstrčit a prostě si jej, podle svého, přehnout přes nejbližší pařez... Ale po tom včerejšku byl asi nějaký rozbitý a začínal si připadat tak submisivně, jako uke v nějakém yaoi psaným vlhkou třináctkou na Wattpadu. (A teď nekoukám na nikoho konkrétního... Protože ona drtivá většina toho "yaoi" tady stejně stojí za hovno.)

Velice se bavil tím, jakou mu upír dával odezvu, ale pak si přece jen řekl, že zábavy z jeho strany už bylo dost, takže pomalu sklouzl před blonďákem na kolena, přičemž s sebou rovnou stáhl i jeho kalhoty a spodní prádlo. Chvíli jen tak klečel, nedělaje vůbec ale vůbec nic, aby Mavericka trochu napjal, načež provokativně přejel jazykem po celé délce jeho chlouby.

Jednu ruku si připlácl před pusu, aby se ztlumil, a druhou zapustil Kyrymu do vlasů, aby mu tou hlavou alespoň trošku škubl dopředu a naznačil mu, že má přestat provokovat - dál už do toho ale nijak nezasahoval, jen se kousal do prstů a čekal, co bude mladší dělat dál.