Lovecké Kroniky: Z deníčku Duhy a Opalovacího Krému

Zápis Dvacátý druhý

Zbytek dopoledne strávili na pokoji, kde si krátili čas mazlením, škádlením se a plánováním velkého vloupání. Mezitím Kyry stačil napsat další zprávu organizaci, v níž se zmínil o nových informacích, pochválil Mavericka a zažádal informace o stvoření zvaném Rubricatus. Jenže potom jej docela začalo nudit jen takové nic nedělání a odhadoval, že už je upírovi lépe, takže okolo druhé hodiny odpolední navrhl: „Co kdybychom se vypravili k těm pramenům v lese? Stejně nemáme teď nic na práci... A je dost možné, že by se mohlo jednat o nějaké důležité místo se silnou aurou, opředené legendami..."

„Fajn... Můžeme tam jít," souhlasil Maverick, protože už se vážně začínal nudit - momentálně visel hlavou dolů z postele a zkoušel, kdy se mu překrví mozek a co se stane po tom, co se mu ten mozek překrví... Jenže se pořád tak nějak nic nedělo, tudíž se vyšvihl do normálního sedu a podíval se na Kyryho. „Ale jestli tam bude někde v louži plavat další mrtvola, tak to tu fakt jebu."

„Jasně, beru na vědomí," pokýval hlavou, ale pak jej z ničeho nic něco napadlo, takže zvedl hlavu od obrazovky netbooku: „A vezmeme si s sebou i plavky? Podle toho, co jsem četl na internetu, by tam měla být možnost se vykoupat... Netvrdím, že to tam bude jako nějaký pětihvězdičkový aquapark, ale za zkoušku nic nedáme, ne?"

„Já plavky s sebou nemám... Vlastně si myslím, že jsem je na sobě v životě neměl," prohlásil. „Ale koupat se chci, takže asi víš, co to znamená~" zamrkal na mladšího, s přehnaně úchylným výrazem ve tváři, aby to vypadalo, že zase plánuje nějakou prasečinu - načež ale, jako naprostý zlatý vrchol komedie, dodal: „Přesně tak, skočím tam v oblečení."

„Už jsem se začínal bát, že tě budu muset nahlásit na policii za obnažování na veřejnosti," odvětil pochichtávající se Rosenwille, zatímco se snažil najít ve svém kufru červené plavky se zlatavými hvězdičkami, které se na sluníčku třpytily a házely odlesky. „Ale až se vrátíme, tak tě vezmu do nějakého obchodu a plavky ti vybereme... Protože takhle bys mohl jenom na nuda pláž... A tam bych s tebou vážně nešel." Když se mu podařilo najít své plavky, rozhodl se, že si je vezme pod kraťase, aby je s sebou nemusel tahat a převlékat se až na místě.

„Tak fajn... Hej, myslíš, že tam bude hodně lidí, nebo mrtvo? Já bych bral to mrtvo, ale zase ne moc mrtvo, protože jak už jsem předtím naznačil, s mrtvolou tam plavat nechci a jestli tam nějaká bude, tak jdu domů," začal zase kibicovat upír. A to, aby tam byli lidé, nechtěl z jednoho prostého důvodu, který si ale nechtěl přiznat - moc se mu nelíbilo, že by měl někdo jiný, než on, koukat na polosvlečeného Kyryho. (Ne ale, že by byl Maverick majetnický, to on přece nikdy; svět ještě neviděl člověka, co by respektoval osobní svobodu ostatních víc, než on... Haha.)

„Nevím," přiznal upřímně, převlékaje se do plavek. (Ano, před Maverickem... Stejně už na něm všechno viděl.) „Ale pro jistotu si raději vezmu do kapes další náplasti a nový obvaz, kdybych si je musel namočit." Jakmile si byl jistý, že už má všechno potřebné, pomalu zamířil ke dveřím. „Ale taky bych dal přednost tomu, kdyby se tam ti lidé neochomýtali, abych mohl případně provést vyšetřování." Samozřejmě, že mladší se na celou věc díval z jiného hlediska a upírovo majetnické chování mu nedocházelo.

„Jo, super, každej máme jiný hodnoty... Ale aspoň, že se ve finále shodneme," ušklíbl se a vstal, aby se mohl přidat ke Kyrymu, který stál mezi dveřmi, a chytit jej za ruku.

„Jo, taky bych to tak viděl," usmál se na staršího, když mu sevřel jeho drobnou ručku. Na to, že mu tohle přišlo na začátku divné a lehce omezující, si tohle proplétání prstů vážně oblíbil a těšilo jej to víc, než by asi mělo. „Jen doufám, že nepotkáme Henriettu," zamumlal polohlasně, když scházeli po schodišti dolů.