Lovecké Kroniky: Z deníčku Duhy a Opalovacího Krému

Zápis Devatenáctý

Nebudeme si nic nalhávat; byl neskutečně nadržený a zároveň nedočkavý, že mu vůbec nedocházelo, že by se třeba měli trochu krotit nebo se ztišit... A na nějaké zamykání pokoje se jeho mysl nesoustředila už vůbec. Tudíž ječící Henrietta uprostřed jejich pokoje a ledová voda byl velice nepříjemný a podpásový kopanec, jenž je až příliš nešetrně přenesl zpátky do reality. Náhle měl příšernou chuť po služebné něco hodit nebo ji okamžitě vyhodit na chodbu, jenže ta pořád ječela jako divá o nějaké sodomii a nechutnosti nejvyšší úrovně a nedala se zastavit.

Když skončil politý ledovou vodou, tak se logicky strašně lekl, a jak se snažil rychle odtáhnout a tvářit, že ne, vůbec tady neplánoval dávat blow job, tak mu podjelo koleno na kraji matrace a skončil rozpláclý na koberci, celý mokrý a s naraženým rozkrokem, protože se praštil při svém pádu o rám postele. „Nejste tady sami, víte?! Teda... Jsem tu už jenom já, ale nikdy nevíte, kdy sem dorazí další hosti, a to vaše vzdychání je slyšet až na recepci!" rozčilovala se služebná, ale poté jí pohled padl na Kyryho zakrvácený krk... Než ale stihla začít ječet ohledně toho, že ta krev není červená, se Maverick vyhrabal zpátky do stoje a dívka si všimla, že má tu modrou krev rozmazanou všude, okolo pusy. „Co to... To... Řekněte mi, že tu po sobě jenom mažete borůvkovou marmeládu, n-nebo něco..." prázdný kýbl jí vypadl z ruky a ona začala couvat ze dveří. „Jo, jasný, marmeláda je to, ty píčo pitomá!" štěkl Maverick, ale to neměl dělat, protože když otevřel pusu, služebná mohla velice dobře vidět jeho žraločí zoubky.

Jakmile zaregistroval, že Henrietta, kompletně třesouc se, vyděšeně zírá na upírova ústa, v duchu použil všechny známé nadávky najednou, protože tohle zavánělo sakra velkým problémem. Rychle se snažil vymyslet nějakou výmluvu nebo použitelný argument, jenže to už se služebná rozkřikla na celé kolo: „Monstra! Příšery! Pomóc!" S těmi slovy se pokusila vyběhnout z pokoje, aby spasila svou duši, jenže zapackovala o práh a rozplácla se na podlaze, kde se okamžitě pustila do jekotu smíchaného s pláčem. „Já ještě nechci zemřít," vzlykala, zatímco se pokoušela rychle sesbírat ze země, ale zrovna dvakrát se jí to nedařilo.

Podíval se na Kyryho. „Eeeh..." Moc dobře si uvědomoval, že mají zase průser, a že je to zase kvůli němu... A taky, že dneska už se žádný blowjob dávat nebude. „Ty jsi tu ten inteligentní, tak jí to nějak vysvětli," rozhodil zoufale rukama po asi deseti sekundách dumání a poslouchání Henriettiných nářků na chodbě.

Kyry si jenom hlasitě povzdechl a nějak se pokusil vstát a dojít ke služebné, což se ukázalo jako mise nesplnitelná, jelikož s erekcí se chodí docela špatně... a navíc mu v těle zase kolovalo ono sérum, takže i v tento okamžik se mu v hlavě rojily naprosto nevhodné myšlenky. „To bude dobré..." pokusil se nějak váhavě uklidnit hnědovlásku, jež se pořád třásla na zemi, s očima naprosto vytřeštěnýma, že bylo až s podivem, že jí ještě nevypadly z důlků. „Nikdo tě opravdu nezabije..."

„Ale jenom pokud přestaneš řvát!" dodal Maverick, který se zatím došoural mezi dveře, s rouškou už přetaženou zpátky přes ústa. Dívka se zajíkla, vymrštila se do sedu a pokusila se přestat brečet, ale moc jí to nešlo, protože slzy se jí dál koulely ven z očí a třásla se hrůzou. „Co to je?!" dostala nakonec ze sebe a prstem ukázala na Mavericka, který stál mezi dveřmi. „To jsou dveře, alias něco, na co bys měla klepat, než vletíš někomu do ložnice," odsekl upír pohotově.

Henrietta se třásla dál a Kyry na ní jasně poznal, že se ptala na blonďáka, ale že je příliš vyděšená na to,aby otázku přeformulovala a položila znovu, tak se jí rozhodl pomoci: „Tohle je... Ehm... Můj... Spolupracovník, který..." Vyhledal upírův pohled a mlčky se jej snažil poprosit, aby mu trochu pomohl, protože on nedokázal na nic kloudného přijít... Alespoň ne tedy ve stavu, v jakém se momentálně nacházel.