Lovecké Kroniky: Z deníčku Duhy a Opalovacího Krému

Zápis Dvacátý šestý

Tak nějak tušil, že na tom Maverick asi momentálně není nejlépe, tudíž se snažil přijít s něčím, co by mu alespoň trošku zvedlo náladu. „Chtěl by ses někam projít? Nebo se raději budeme válet na posteli? Co bys chtěl dělat?" Možná zněl více starostlivě, než si sám přál, ale zkrátka si nedokázal pomoci.

Upír otevřel pusu, že něco (možná maliličko perverzního) odpoví, ale ukázalo se, že drahá Henrietta je skutečně prvotřídní kazišuk, protože se zjevila ve dveřích přesně v moment, kdy blonďák sjel rukama Kyrymu na zadek, se slovy: „Noooo, mohli bysme-" „Kde je Brian?! Kde je?! Vím, že sem šel!" Stejně tak, jako se služebná změnila chováním, změnila se i vzhledově. Za těch pár týdnů shodila několik kilo a byla děsivě pohublá, takže pod crop topem se jí už nerýsovaly špíčky, ale spíš žebra. Barva její kůže se podobala spíš stěně, protože od té chvíle, co začala chodit s Brianem, byla prakticky jen v hotelu a ven na slunce nechodila vůbec. A co bylo nejhorší... Všude po těle se jí rýsovaly škrábance, řezance, modřiny, odřeniny a dokonce i kousance. Ve zkratce... Vypadala teď víc emo, než její emo přítel.

Rosenwille byl docela v šoku; ne že by služebnou takhle viděl poprvé, ale prostě se mu zdálo, že vypadá den ode dne hůř... A taky ji začínal podezřívat, že se stává neskutečně majetnickou... Až téměř posedlou Brianem. Proto se příliš dlouho nezdržoval s odpovědí: „Musel odejít. Přišla si pro něj jeho matka a nakázala mu, že by se zase mohl vrátit domů." Rozhodně neměl v plánu jakkoliv se zmiňovat o Maverickově aféře...

„Ta zkurvená svině! Ta zrzavá mrcha!" Brunetka teď vypadala jako prvotřídní magor - stála na místě, hlavou sklopenou, ruce zatnuté v pěst, a klepala se. „Já tu mrdku zabiju!" vřískla, kopla vztekle do zdi, otočila se o sto-osmdesát stupňů a už zase běžela dolů ze schodů, za hlasitého nadávání na Rosemary.

„Teď bych vážně nechtěl být tím, na koho je nakrklá," poznamenal polohlasně mladík s tyrkysovými vlasy, když konečně dozněla ona série sprostých slov. „Co to do ní vůbec vjelo? A ne, nemůžou to být krámy, jak jsi prohlásil už předtím. Teda alespoň já bych to na to neviděl... Nezdá se ti, že se nám to začíná zvrhávat na námět mexické telenovely?"

„Nevím," zabručel upír, ze kterého už nadrženost zase slezla, takže se odtáhl od Rosenwilla, zapálil si cigaretu a zíral do zdi. „Nebojíš se, že ji fakt zabije? Jako, ne, že mně by to vadilo, já bych za to Henriettě možná i poděkoval, ale tak, víš co..." Poškrabal se ve vlasech. „Asi by nebylo úplně nejlepší, kdyby se nám z té holčiny stal masový vrah, co tu morduje každého, kdo jí šáhne na Briana."

„Pravda, pravda," pokýval hlavou Kyry, přičemž pohledem sjel ke dveřím, jež zůstaly pootevřené. „Možná by nebylo na škodu na ni dát pozor... Předtím jsem si byl jistý, že je naprosto neškodná, ale teď o tom začínám pochybovat. A navíc, pokud by někoho zavraždila, mohla by se do toho začít míchat státní policie... A s tou se já vážně zaplést nepotřebuju." Dokonce uvažoval o tom, že by se zvedl a zamířil za brunetkou.

Hrál si s cigaretou mezi prsty a také zíral na dveře. „Vlastně bych se i docela rád zašel projít... Takže můžeme zajít zkontrolovat Henriettu, a kdybysme... Teda, KDYBYCH dostal šanci si pokecat s Brianem aspoň na půl minuty, to by taky nebylo od věci," povzdechl si - měl pocit, že toho oni dva mají mezi sebou ještě hodně k vyříkání.

„Fajn," přikývl, vyhoupávaje se do stoje. „Tak jdeme na vycházku... A snad se nám poštěstí splnit si naše plány. Teda já v to alespoň budu doufat." S těmi slovy zamířil k poličce, aby si s sebou mohl vzít balíček kokosových sušenek a taky proto, aby si mohl nasadit své sluneční brýle. Vzhledem k tomu, že moc dobře věděli, kam se Henrietta vypravila, nemuseli zase až tak moc spěchat. I když... Pořád tady bylo riziko, že jde služebná skutečně odpravit drahou Rosemary; tudíž flákat by to také neměli.