Lovecké Kroniky: Z deníčku Duhy a Opalovacího Krému

Zápis Čtvrtý

Už to bylo asi pět minut, co do pokoje vešli a objevili onu úžasnou mrtvolu v jedné z postelí, ale pořád se tak nějak nerozhodli, co s tím udělat - tedy, lépe řečeno, těžko říct, Kyry možná rozhodnuto měl, vzhledem k tomu, že tu byl ten rozumnější, ale Maverick by jej tak jako tak nepustil ke slovu, protože sotva vydýchal výstup do schodů, začal si vzduch v plicích plácat zase na to, aby začal lehce hystericky vysvětlovat, proč tady nechce zůstat, s mrtvolou samozřejmě jako hlavní záminkou. „Vidíš! To znamená, že to tu neuklízí, jinak by tu mrtvolu šli zakopat někam do lesa!" rozčiloval se a mával rukama okolo sebe jako magor. „Já tu nechci být, já jsem upír, ne nějaký sup, abych tu byl se zdechlinou," pokračoval rozčileně. „Kdyby tu bylo aspoň dostatečně velké okno, abych tu mrtvolu vyhodil ven, ale neee, to okno je úzký jak neodpaněná třináctka," kecnul sebou na postel naproti, ve které už naštěstí žádná mrtvola nebyla. „A je tu pěkně hnusná tapeta, takže chci jinej pokoj."

Rosenwille jen stál uprostřed pokoje, jako taková duhová záře vyhozená někde na skládce, ruce zasunuté v kapsách a přemýšlel, co by se s tím dalo dělat. Nakonec si jenom povzdechl a zamířil obhlédnout mrtvolu. „Hádám, že zemřel před pár hodinami. Přesný čas smrti nedokážu takhle laicky stanovit... Nejdříve prošpikování nožem, pak teprve ty vidličky. Příčina smrti: vykrvácení. Vzhledem k tomu, že má v puse nacpanou hubku na nádobí, viditelně pokousanou, je dost možné, že se jedná o další z řadu sebevražd... Jenom mi nedochází, proč si zvolil takový způsob... Jdu na recepci." Prohlásil nakonec, i když si nebyl jistý, jestli jej Maverick vůbec zaslechl přes to své nekonečné stěžování.

„Jdi," mávl rukou a dramaticky padl po zádech do postele. „Běž té můře na recepci oznámit, že si ten chlap radši zapíchl do očí vidličky, než aby jí musel zase vidět, já tu s ním zatím pochilluju, ať někam náhodou neuteče," oznámil, protože do těch schodů už se mu znova šplhat fakt nechtělo. Počkal, až Kyry odejde, pak se pěkně uvelebil na posteli, z kapsy vytáhl krabičku cigaret a zapalovač, povytáhl si roušku a zapálil si - a bylo mu tak nějak jedno, že není úplně ideální, čadit takhle v penzionu, ale spoléhal na to, že přes ten mrtvolný smrad a zatuchlinu to stejně cítit nebude.

„Promiňte, ale pokud si dobře vzpomínám, mrtvola v ceně pobytu rozhodně nebyla." „Doufám, že to na té posteli není náš dnešní oběd." „Není na Halloweenskou výzdobu příliš brzo?" Tohle a spousta dalších nevhodných prohlášení se Kyrymu honila hlavou, zatímco hopkal dolů po schodech zpátky k recepci. Nakonec se prostě jen rozhodl zaklepat, otevřít dveře a jako úkropek na zápraží prohlásit: „Omlouvám se, že ruším, ale máme v pokoji mrtvolu."

Velmi milá dáma na recepci se na Kyryho podívala tak, že to vypadalo, že z něj brzo bude další mrtvola, ale nakonec se jen ušklíbla. „Tak proto nepřišel ráno odevzdat klíče od pokoje, eh," usrkla si z šálku kávy a hodila si nohu přes nohu. „Nooo, tak nám ho asi pošlete po schodech dolů, já tam pak pošlu Codyho, ať to uklidí," považovala případ okamžitě za vyřešený a zadívala se zpět do časopisu, který měla rozložený na stole.

Lehce jej to vykolejilo. Ale upřímně... Pořád to bylo lepší, než kdyby začala ječet, nebo se mu tady sesypala jako hromádka neštěstí a on by se musel pokusit ji uklidňovat. „Dobře... Tak vám jej teda doneseme," povzdechl si po chvíli. „A hádám, že jeho věci taky?" „Hmmm... Pokud si je nerozeberete, tak klidně. Třeba pro ně najdeme využití," pokrčila rameny babizna s výrazem "I don't give a single fuck". „A jiný pokoj byste pro nás třeba nenašli?" pokusil se to ještě usmlouvat Kyry, připravuje se na to, že skončí prohozený nejbližším oknem.

„Pokoj přece máte, co byste ještě chtěl?!" vrátila se zpátky ke svému "normálnímu" přístupu. „Tak holt máte v pokoji mrtvýho chlapa, no Bóže, jestli vám nějaká mrtvola vadí, tak sem jste vůbec jezdit neměl, v tomhle městě umírá poslední dobou sakramentsky hodně lidí," odbyla jej a mávla rukou, jakože má zase vypadnout.