High school [CZ - Niall Horan]

[01] First day bein' the worst one

,,Lizzie. Sestřičko! Vstávej, je ráno." slyšela jsem hlas svého bratra. ,,Nejsem Lizzie! A nejsem tvoje sestřička!" zavrčela jsem a ještě více se zachumlala do peřiny. ,,A co tedy jsi?" upravoval si vlasy v zrcadle. ,,Už po milionté ti říkám, že jsem tvoje sestra a jmenuju se Liz!" vyskočila jsem z postele. A tohle mi dělal pořád. Budil mě tím oslovením a k tomu mi lezl do pokoje kvůli zrcadlu. Ten jeden malý bastard! ,,Fajn." odfrkl si ,,Máma tě volá na snídani." oznámil mi. Jako bych to nevěděla! Její strašný hlas byl slyšet přes celý dům. 'Acacio' řvala po mě mým druhým jménem, které nenávidím. ,,Nepovídej. Díky že jsi mi to řekl, já jsem asi ohluchla." neodpustila jsem si sarkasmus ani po ránu. Chvíli na mě tupě zíral, pak se ale usmál. ,,Moje malá sestra je pěkně drzoučká." zkousl si ret. ,,Debile." vstala jsem z postele a šla ke skříni, kde jsem si vytáhla svoji oblíbenou košili, černé tílko a roztrhané džínsy. ,,Hodně ses změnila." zněl tak vážně! Skoro jsem ho nepoznala! ,,Všiml sis toho opravdu brzo. Já jsem se změnila před měsíci víš?" otočila jsem se k němu, aby mě mohl vidět do obličeje. Vydechl a odešel. Co to kurv..?

Neřešila jsem, co to jako mělo znamenat. Raději jsem si oblékla ty věci, které jsem si před pár vteřinami vytáhla, rozčesala si své vlasy, namalovala se a k tomu si stihla zpívat Face Down od The red jumpsuit apparatus a pak, když mě máma opět zavolala, nadávat v melodii té písně. No co? Už jsem taková!

Šla jsem do kuchyně a neobtěžovala se pozdravit 'Dobré ráno'. To jsem říkávala vždycky tátovi. Jak strašně moc mi chybí. Tatínek můj. Jediný. Nikdo jiný mi nebude říkat 'dcero'. To mohl pouze a jenom on!

,,Víš, že když příjdeš ráno na snídani, měla bys popřát dobré ráno svým blízkým a objat je?" poučovala mě ta osoba, která mě vychovávala. Nesnášela jsem její hlas. Vždy, když jsem ho uslyšela; ať už ve škole, skateparku, nebo někde jinde; měla sto chutí rozbít jí tu její zasranou držku. Chlap, kterému jsem měla říkat 'Tati' a shodou náhod s námi bydlel, jen přikyvoval. Vzdechla jsem. Nad tou myšlenou, že jim přeju něco dobrého a objímám je jsem se otřásla! fuj! ,,Tak bude to?" zvedla obočí. Udělala jsem, co chtěla. Objala jsem Mikea a popřála mu s úsměvem dobré ráno Dokonce jsem mu dala pusu na tvář. Mike se zasmál reakci těch lidí, co seděli naproti nás u stolu. ,,No co? Řekla jsi popřát dobré ráno a objat své blízké, ne?" zakousla jsem se do rohlíku s Nutellou a vychutnávala si tu kalorickou bombu. Ano, miluju Nutellu! Problem? ,,Ale já jsem tvá matka! A Jack tvůj otec." řekla a objala toho chlapa kolem ramen. Krev ve mě začala vřít, jako ve varné konvici. ,,Ty jsi přestala být mou matkou, když jsis našla za tátu náhradu! A ty jsi jen chlap, co tady shodou okolností bydlí s námi!" zněla jsem naštvaně, no ještě aby ne, byla jsem naštvaná a u slov TY ukazovala na ně. ,,To odvoláš, teď hned!" zakřičela na mě. ,,A co když ne?! zvedla jsem obočí a opřela se o opírátko židle. ,,Ty se nás nezastaneš, Michaeli?" křikla na bratra a já se otočila, protože mě opravdu zajímalo, jak zareaguje. Spolkl svoje sousto a posadil se stejně jako já. ,,Za prvé, neříkej mi tak." zamračil se ,,A za druhé. Souhlasím tady se sestrou Liz. Má pravdu." usmála jsem se na něj a on na mě mrkl. Dříve by mi to vadilo, ale teď jsem za to byla ráda. A neřekl mi sestřička Lizzie, jak bylo jeho zvykem.

,,Padejte do školy. Ať vás těch pár hodin neuvidím." vzdechla a já se vítězně usmála. Bestie poražena! ,,Zavezu vás do školy, i když by jste si zasloužili jít pěšky!" zavrčel Jack, vstal, vytáhl klíčky od auta a šel ke dveřím. My s Mikeim jsme si vzali batohy a běželi za ním, protože chodí fakt rychle. A nebo je naštvaný, a jde tak rychle schválně. taky možnost!

,,Neměli byste být na matku tak zlí." začal svůj proslov v autě. ,,Drž hubu." zasyčeli jsme s Mikeim ve stejný čas. Oba dva ho nesnášíme. ,,Fajn." kývl na tu osobu ve dveřích ,,Až žádnou mámu mít  nebudete tak ..." nepřestával mě udivovat. Řekla jsem mu snad jasně najevo, ať drží hubu! Ale on nic. Šprti takový nebývají. Ti zmlknou hned, jak se na ně podívám. ,,Já žádnou mámu nemám." řekla jsem. ,,Já taky ne." přidal se Mike. Tuhle věc máme s bratrem společnou. ,,Jak myslíte." zamumlal a otočil volantem. Nasadila jsem si sluneční brýle a raději se dívala z okýnka. Mike dělal to samé.

Přijeli jsme k budově, která vypadala jako smíšenina skateparku a vězení. Opravdu! V oknách byly mříže! Tahle škola je divná! Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu, ale chci zpátky na tu druhou. Tam nebyly mříže! ,,Užijte si to." povzbudivě se usmál. Já jsem vystřelila z auta a ani jsem se neobtěžovala mu něco říct. Škoda slov. Mike mu nejspíš řekl 'Ahoj' nebo 'Čau' a pak taky vylezl. ,,Vítej na mé škole, Liz." usmál se. Opětovala jsem mu úsměv, ale moc nadšená jsem nebyla. ,,Mám tě prý zavést k sekretářce, aby ti dala kód od tvé skříňky a rozvrh." oznámil mi. Nevěděla jsem, jak mu odpovědět se sarkasmem tak jsem jen přikývla. Znova se usmál, tentokrát opravdu hodně. ,,Tak pojď." natáhl ke mně ruku. Propletla jsem si s ním prsty a vyšli jsme dovnitř. K mému údivu to tam vypadalo docela dobře. Nikdo by to neřekl, protože zevnějšek téhle školy je opravdu strašný!

Vyřizování šlo celkem rychle. Zaklepali jsme, šla jsem dovnitř, dostala vynadáno za to, že neumím pozdravit, pak mi dala dva papíry, popřála hezký den, což jsem musela opětovat a pak mě vykopla z kanceláře. Ke skříňce mě zavedl Mike. Měl ji totiž vedle mě. Což byla výhoda i nevýhoda. Pak mě nechal napospas mé skříňce a odešel za tou svou partou.

Vyzvedla jsem si učebnici chemie a matematiky, dala si to do batohu a skříňku zavřela. Rozhodla jsem se, že na chemii příjdu později, tak jsem si to tu celé prošla. Pak jsem uslyšela smích několika kluků nad čím jsem protočila oči. Ozývalo se to ze šaten, u kterých jsem stála.

Zazvonil mi mobil a já si sundala batoh abych ho mohla vytáhnout. Položila jsem batoh na zem a klekla si před něj a zjistila jsem, že mi píše Danielle. Vítej na naší škole. Matiku máme spolu. Aha! Byla jsem ráda, že tady někoho znám, když škrtnu ty tři debily, kteří jsou věčně u nás doma a Mikeovu holkum se kterou jsme si moc nesedly. Připadala mi divná. Tedy, pořád připadá.

,,Chytej to sakra." slyšela jsme něčí hlas, jak křičí a uviděla jsem nějakého kluka který běžel do zadu. A pak míč který mi přistál na hlavě. A pak už jen tmu.

**1134 slov :3

Coment, vote :*** #LoveYa