High school [CZ - Niall Horan]

[15] Don't you get it? I am your boyfriend and I love you!

A do prdele! Tohle je snad zlý sen! Jenom, co se udobřím s Ashem, objeví se tu čistou náhodou Niall! Pa-ne-bo-že! To snad ani nemůže být pravda! Teď si určitě bude myslet, že mezi mnou a Ashem něco je! Tedy, mezi mnou a Ashem opravdu něco je, to jo, ale je to jenom jednostranný.... bože! Liz, tohle je beznadějný!

,,Tak se ptám znova, co se to tady dějě?!" zvýšil hlas a mě bylo jasné, že pokud tohle nějak dobře nevysvětlím, skončí tato scéna hádkou nebo rvačkou. Rychle jsem se od Ashtona odtáhla a utřela si slzy. Popotáhla jsem a otočila se k Niallovi. Tvářil se naštvaně a měl připravenou dlaň v pěst. Zamračila jsem se.

,,Nemyslel jsem si Liz, že mi budeš zahýbat s ním." řekl s hnusným tónem a ironicky se zasmál. ,,Ale zase na druhou stranu mě to vůbec nepřekvapuje." bylo mi jasné, že provokuje. Jak mě tak i Ashtona. Že provokuje mě, fajn. Ale na mého nejlepšího kamaráda si dovolovat nebude!

,,Nemůžu už ani obejmout nejlepšího kámoše?" vyjela jsem po něm. Zamrkal překvapením. ,,Jsi strašný žárlivec, Horane. A jsi nedůveřivý." zakroutila jsem nevěřícně hlavou a otočila se k Ashtonovi, kterému se, podle jeho výrazu, tato scéna taky moc nezamlouvala. ,,Zavoláme si, jo?" řekla jsem Ashovi a on se na mě nechápavě kouknul. Oba dva jsme naprosto ignorovali zuřícího blonďáka za námi.

,,Doufám, že máš pořád ještě moje číslo." usmála jsem se na něj. Když jsem Ashovi naznačila, aby se mnou spolupracoval, taky se usmál a pokračoval v naší konverzaci. ,,Jasně, že mám. NIkdy bych si ho nevymazal." jeho úsměv se ještě rozšířil. ,,Tak to jsem ráda." usmála jsem se. ,,Tak ahoj." řekl a ještě mi věnoval poslední pěkný úsměv, dokud se jeho grymasa nezměnila na naštvanou, když se koukl na Nialla.

,,Ahoj." zašeptala jsem. Bylo mi jasné, že mě neuslyší, ale bylo mi to celkem jedno. Šlo mi jen o to, vyprovokovat Nialla, jako odplatu. No co? Když mě prakticky nazval děvkou, tak se tak tedy budu chovat! ,,To jako vážně?" řekl Niall přiškrceně, aby tady vzteky neřval na celé kolo. ,,Chceš mě donuti žárlit?" rozmáchl rukama a já si založila ruce na hrudi. ,,Posloucháš se?" zamračila jsem se. ,,Chováš se jako idiot!" vypadal zaskočeně. ,,Jo, přesně tak se chováš!" rozhodila jsem rukama. ,,Protože jsi jenom moje, protože ..." Odmlčel se a já se ještě více zamračila. ,,...Promiň." pípl a z jeho naštvaného obličeje se stal lítostivý. Zvedla jsem jedno obočí a založila si ruce na hrudi. Dělá si snad ze mě srandu?!

,,Jsi nemožnej." zakroutila jsem nevěřícně hlavou a se stále založenýma rukama odcházela od něj pryč. A při tom se snažila nerozbrečet se. ,,Liz prosím." vyjekl Niall a běžel za mnou. ,,Nech mě být." zavrčela jsem a přidala na kroku. Zastavil a povzdechl si, já pořád šla a čímdál rychleji ,,Tohle je náš konec?" uslyšela jsem za sebou a moje srdce vynechalo pár úderů. Nadechla jsem se a otočila se k němu. ,,Kvůli jedné hádce? Běž do prdele!" řekla jsem pod návalem vzteku a smutku a běžela od něj pryč jak nejrychleji jsem mohla. Bolest v kolenou mi v tom docela bránila. Bolelo mě na hrudi. Měla jsem chuť skočit z mostu.

Asi v polovině cesty jsem si uvědomila, že mám u sebe skateboard. ,,Jsi pitomá." nadala jsem si a rozjela se k nejbližší trafice. Prodrala jsem se přes dva opilce, co se hádali o pár centů, co našli společně na zemi a přišla k malému okénku budky Trafiky. ,,Co chcete?" zeptal se mě hnusně prodavač. Byl to tlustý, spocený, špinavý chlap. Bylo mi to celkem jedno. ,,Cigarety." vydala jsem ze sebe a podala mu všechny prachy, co jsem měla u sebe. ,,Tady to máte." pokusil se o zdvořilost a doslova mi tu krabičku hodil do ksichtu. Nic jsem na to řekla, jenom jsem se rozjela na místo, které patří jenom mi.

Seděla jsem na vysoké, kamenné zdi se skatem vedle sebe a cigaretou v ruce. Dívala jsem se na modrý oceán před sebou. Vítr mi vlál ve vlasech a mi to připadalo příjemné. Čerstvý a studený mořský vzduch se míchal s kouřem cigaret a to pro mě bylo ještě lepší. Ty cigarety nebyly jako ty, co jsem si kupovala u paní McClieferdové - tamty byly něco jako kus ráje - tyhle, co jsem si koupila, byly jen odporné hořké tyčinky. Ale cigareta jako cigareta, aspoň něco mám.

Měla jsem všechen čas světa pro přemýšlení - o Niallovi, o Ashovi, o paní McClieferdové, o mě. Sžíral mě divný pocit - jako kdyby mě měl někdo z této kamenné vysoké zdi shodit. Možná to bylo jenom z té výšky - přece jen mám menší strach z výšek. Sledovala jsem svoje Vansky, které spolu s mýma nohama bezmocně poletovaly ve vzduchu. Jen malý kousek - a všechno mohlo být jinak. Ne! Byla to jenom jedna hádka, těch ještě bude. To ke vztahům prostě patří.

Moje myšlenky se opoutaly na jinou osobu - Ashe. ,,Ashtone Irwine, ...." zašeptala jsem do kouře, co mi vyšel z úst a při tom se usmívala. ,, .... Jsi ten nejlepší kamarád na světě. A Dan, ty ta nejlepší kamarádka." začala jsem promlouvat k lidem, kteří tu nebyli. Řekla jsem jim všechno, co jsem jim kdy chtěla říct osobně, ale nikdy jsem jim to neřekla. Připadala jsem si šťastně. Prostě jsem jen všechno řekla tomu moři - to to přece nikomu nepoví. Navždy to uchová v tajnosti a s vlnami pošle dál.

Poslední osoba, ke které jsem ještě nepromlouvala, byl Niall. Toho jsem záměrně nechala naposled.

,,Niall Horane.." vydala jsem ze sebe. ,,..Lásko.." dodala jsem šeptem. ,,Jsi ten nejžárlivější kluk, kterého jsem kdy potkala." řekla jsem se stálou naštvaností. Pak jsem se ale rychle doplnila. ,,Ale jsi jediný kluk, kterého miluju tak moc, až to bolí." po tváři mi skápla první slza. Popotáhla jsem si z cigarety, vydechla kouř a pak s pohledem zaměřeným v horizontu pokračovala. ,,Vím, že nejsem jako ostatní holky. Když jsi mě pozval na večeři, poslala jsem tě někam a když si se snažil být romantický, odbila jsem tě slovy: Na takové věci nejsem. Ale to není až tak úplně pravda, víš?" popotáhla jsem. ,,Já jsem si jenom musela udržovat postoj drsné holky." uchichtla jsem se. ,,Ale i drsné holky si potrpí na tyhle věci. A, i když si to nerada přiznávám, já taky." opět jsem si popotáhla z cigarety. Moje plíce na to špatně zareagovaly a já se rozkašlala. Skoro pořád celou cigaretu jsem hodila do moře a i se skatem skočila ze zdi na zem. Moje nohy na to zareagovaly dost blbě a já se ocitla hned na zemi, v prachu.

,,Sakra." zadusila jsem se prachem a znova rozkašlala. Když jsem se uklidnila, pokusila jsem se postavit na nohy. Bylo mi špatně, bolelo mě břicho a v krku jsem měla sucho. Mohla jsem si za to sama.

,,To byl pěkný proslov." uslyšela jsem za sebou a mě se naplnily oči slzami. Jak mě našel? Nikdy nikomu jsem o tomhle místě neřekla! ,,Co tady děláš Nialle?" zeptala jsem se a popotáhla jsem. Nechtěla jsem před ním brečet, jenom bych mu ukázala, jak jsem slabá. Je to sice pravda - jsem slabá - ale on si to myslet nemusí. ,,Možná jsem tě tak trochu sledoval." uchichtl se a poškrábal se na zátylku. A pak se zamračil. ,,Nemuselas to dělat." prstem poukázal na krabičku v kapse mé bundy. ,,Musela." opravila jsem ho. Povzdechl si. ,,Liz ničíš si zdraví, tohle dělat nemusíš." přistoupil ke mně blíž. Odtáhla jsem se od něj, když se mě pokusil dotknout. Na to si opět povzdechl. ,,Nejsi můj bratr, nemusíš mít o mě starost." řekla jsem chladně a snažila se ignorovat slzy stékající po mé tváři. Nechtěla jsem brečet. ,,To nejsem." řekl. Přistoupil ke mně blíž. Byl skoro o hlavu vyšší než já, jindy mi to přišlo hezký, teď mě to docela děsilo. Připadala jsem si před ním malá a bezmocná. ,,Nedošlo ti to? Jsem tvůj kluk a miluju tě. A to znamená, že mám o tebe starost." řekl a lehce se dotkl mé tváře. ,,A vždycky tu pro tebe budu, nehledě na to, co se bude dít." dodal těsně u mé tváře a já tišše vzlykla. Slz z mých očí začalo téct víc a víc ne a ne přestat. Ale tentokrát to byly slzy dojetí. Dojal mě můj vlastní přítel!

Přistoupila jsem k němu ještě blíž a objala ho kolem pasu. Hlavu jsem měla zabořenou v jeho hrudi. Bylo mi jedno, že jsem mu totálně smáčela tričko slzama. Potřebovala jsem objetí - a to jeho bylo nejlepší. ,,Zlato.." zašeptal. Jeho dlaně chytily mou tvář a políbil mě na čelo. ,,P-promiň..." zavzlykala jsem. ,,To je v pořádku." utěšoval mě. Pořád mě hladil po vlasech. ,,Miluju tě." zašeptala jsem skoro neslyšitelně.

,,Já tebe nejvíc na světě. Slib mi, že už se nebudeme hádat." pořád mě hladil po vlasech. Stoupla jsem si na špičky, abych si mohla dát hlavu na jeho rameno. ,,Slibuju."