High school [CZ - Niall Horan]

[08] Blonde troubles

Ráno jsem se vzbudila v domnění, že vedle mě bude Niall. Místo toho jsem vedle sebe našla papírek. Přečetla jsem si ho. Musel jsem domů, Michael by mě zabil. Mám tě rád. -Ni☺ Stálo v něm. Sama pro sebe jsem se usmála. ,,Jo zabil by tě." řekla jsem s nepřestávala se ksichtit. Nevím, proč! Nemůžu být zamilovaná do Nialla! Možná ani být nechci.

Oblékla jsem se do džínů a vzala první věc ze skříně - v tomhle případě šedé tílko. Šla jsem do koupelny, za účelem si umýt vlasy. Učinila jsem tak. ,,No. To si ze mě někdo dělá prdel, že jo?" podívala jsem se na barvu stékajících s mých vlasů. Všechna fialová byla pryč a hnědá začala pomalu mizet. Kdybych to nechala, jako teď, asi bych vypadala hodně divně. Tak jsem si tedy vlasy oplachovala tak dlouho, dokud se všechna barva nesmyla. Paráda, budu zase blondýna! Ale zase na druhou stranu, můžu se krásně projít do drogérie pro novou barvu!

Vysušila jsem si vlasy fénem, oblékla si mikinu a přes rameno hodila malou tašku, kde jsem hodila mobil a peníze. Pak jsem si ještě nasadila černou beanie, abych aspoň trochu schovala svou hlavu. No, moc to nepomohlo jelikož mám vlasy skoro až k pasu! Pak jsem se trochu namalovala - řasenka, linky a trochu make-upu.

Beze slova jsem seběhla schody vedoucí do kuchyně, neopovážila se popřát dobré ráno blonďaté postavě hledíc na mě s otevřenou pusou a vzala si jablko z košíku. Zakousla jsem se do něj s chutí, jelikož jsem měla hlad, ale nechtěla jsem se moc přejídat, což byl můj zvyk. Když do kuchyně přišel Mike s Jackem, oba s udivenými pohledy, nevydržela jsem to.  ,,Co na mě všichni tak hledíte?" řekla jsem možná trochu hlasitěji, než jsem chtěla, ale ignorovala jsem to. Mike se usmál. ,,Blonďatá jde zase do módy, sestřičko? Všimla sis, že tvoje fialková je pryč." zněl trochu pobaveně. Zamračila jsem se. ,,To, že jsem blondýna, neznamená, že jsem tupá, bratře." odvětila jsem mu chladně a znova se zakousla do jablka. ,,Zase blondýna." uchichtnul se. Zavrčela jsem, hodila jablko do koše - díky bohu se strefila - a šla ke vchodovým dveřím. U botníku, který byl u dveří, byl můj skateboard. Vzala jsem ho a pořádně za sebou práskla dveřma, na náznak uraženosti.

Nesnáším, když ze mě mají lidi srandu, zvláště moje rodina. Jsou opravdu hrozní!

 Celou cestu jsem měla sluchátka v uších. Pořád dokola jsem sice poslouchala tu samou písničku, ale bylo mi to jedno. Ta písnička je prostě boží a dobře se u ní přemýšlí. Tedy aspoň mi. ,,Uhni ty .." zavrčela jsem, když jsem se taktak vyhnula dítěti, co si hrálo na chodníku. ,,Spratku jeden!"

 Zastavila jsem před drogérií a skateboard jsem si vzala pod paži. Spravila jsem si vlasy, které byly trochu rozcuchané, jelikož jsem jela docela rychle! Vešla jsem dovntř malého krámku - neboli drogérie. Nebylo to tady nic moc, měli tady jen pár věcí. Barvy na vlasy ale, díky Bohu, měli! Často jsem sem chodila, jak už pro novou barvu, tak na pokec s docela milou paní. Když říkám milou, myslím tím opravdu malou stařenku, která neposlouchá nic jiného, než heavy metal, punk a hard rock. Možná proto si s ní tak moc rozumím!

,,Dobrý den, paní McClieferdová, jak se máte?" usmála jsem se na zašedivělou paní za pultem. ,,Zase tohle?" narážela jsem na Slipknot hrající z repráků rádia na jejím stolku. ,,Elizabeth, došla barva co?" rýpla si. Trochu jsem se zamračila ale hned za chíli opět usmála. ,,Ano, minule jste mi prodala nějakou nekvalitní." odvětila jsem jí a ona se zasmála. ,,Výborně holka! Už proti mě máš argumenty!" plácla si se mnou. Její ruka se třásla, ale to bylo u ní normální. ,,Dáš si jednu?" v její ruce najednou svírala balíček návykových tyčinek. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem se rozhodla. ,,Jasně, na nervy." vzala jsem si rovnou tři a jednu si dala do pusy. Zapálila mi jeden konec a já si popotáhla. ,,Tak co škola?" zeptala se mě a já vydechla kouř, který mi tolik chyběl! ,,Nic moc. Hned první den jsem zmlátila dva kluky." pochlubila jsem se a ona se usmála. Její vrásčitá tvář mi vždycky zvedne náladu, nehledě na to, jak mi zrovna je. Když mi zemřel otec, celé týdny jsem byla u ní přes noc, kouřila cigarety a občas si s ní dala tu skleničku. Jsem nejlepší dítě, ani teenager, co myslí na budoucnost. Nemůžu být někdo, kdo nejsem.