High school [CZ - Niall Horan]

[13] You're my little sister and I will always you

Bylo opravdu těžké, vzpamatovat se z toho všeho, co se stalo - hádka s Michaelem, vyznání lásky od Ashe, napadení od mého profesora, chování se před Niallem jakože nic. Neustále se ujišťoval, že jsem v pořádku. Ano, musím uznat, že jsem se opět začala chovat jako mrcha, ale jak tak vidím, milost mi nesedí. Nezačala jsem znova kouřit, ale věřte mi, že stačilo opravdu málo, abych do toho znova spadla.

,,Sestřičko?" ozvalo se za mnou a mi se znova chtělo brečet. Nemluvili jsme se spolu pár týdnů a bylo to opravdu hrozné. ,,Co je?" zeptala jsem se a nahodila svůj úsměv.  Sedl si na gauč vedle mě a spojil dlaně.  ,,Ničí mě to."  řekl a pořádně se mu napnuly svaly.  ,,Obvinil jsem tě z něčeho, co není tvoje vina." doplnil se a já připletla svou ruku mezi ty jeho.  ,,Neřekl jsi nic, co by nebyla pravda." sama jsem nemohla uvěřit, že jsem to opravdu řekla!

,,Bylo to proti tobě nefér." řekl tvrdohlavě a já si povzdechla. ,,Podívej."  řekla jsem a on svoje zelená kukadla zamířil na mě. Trošku mu cukly koutky.  ,,Ve všem, co jsi mi řekl, jsi měl pravdu. Až na Nialla.." odmlčela jsem se ,,..Ten by mi v životě neublížil." zakroutila jsem hlavou, kdyby mu to náhodou nedošlo.  ,,Mikey. Chci na všechno zapomenout a začít od znova. Budeme se zase mít rádi?" na poslední chvíli jsem si svůj dlouhý monolog nechala pro sebe.  Zahleděl se mi do očí.  ,,Jsi moje sestřička, já tě budu vždycky milovat." to, co mi řekl, mě rozbrečelo. Taky netrvalo dlouho a já byla v jeho náručí.  ,,To já tebe taky." vydala jsem ze sebe za chvilku a on se trochu uchichtnul.

,,Nemáš hlad?" vyjekl po chvilce objímání a já se na něj nevěřícně koukla.  ,,Podle toho, co budeme mít dobrého." usmála jsem se přes slzy a on udělal to samé.  ,,To tedy bude něco dobrého, to si piš." řekl a vyletěl z gauče. Vzal mě za ruku a tahal mě do kuchyně. Trochu jsem sykla, protože mě oboje zápěstí stále ještě bolely. ,,Promiň." věnoval mi omluvný pohled a pak se přesunul k lednici.

,,Zmrzlina?!"  vyjekla jsem nadšeně a on přikývl. ,,A hele co jsem včera sehnal." řekl s nadšením a podal mi jeden kelímek. Když jsem si přečetla, co tam bylo, vyvalila jsem na něj oči. ,,Oreová zmrzlina?"  vyjekla jsem a on zase přikývl.  ,,To fakt existuje?" zasmála jsem se. ,,Paráda." snažila jsem se ten kelímek otevřít.

,,Šťastná?" usmál se, když jsem skoro polovinu kelímku měla v sobě. A musím říct, že u jednoho dneska nezůstanu!  ,,Moc." zamumlala jsem s plnou pusou, což ho rozesmálo.  ,,Dě-Dě-Dě-kuju." připadalo mi zbytečné tu zmrzlinu polkout, abych mu mohla odpovědět.  Začal se smát ještě více.  ,,Ne-ne-ne-není zač." předvedl můj styl mluvení před několika vteřinama a já se zamračila.

,,Řekl sis o to." řekla jsem už normálně a nabrala hodně zmrzliny na lžičku. On se ani nestihl vzpamatovat a celý kus byl na jeho tričku. Teď se pro změnu zamračil on a já se pro změnu začala smát.  ,,Tak to teda ne!" řekl naštvaně a nabral svoji čokoládovou zmrzlinu. Daná část letěla přes celou jídelnu, dokud nepřistála v mých vlasech. Vyjekla jsem, protože jsem to nečekala.

,,Ty šmejde!"  zavrčela jsem pobaveně a dál dalších kousků té dobré zmrzliny skončilo na něm. Na vlasech, triku a kalhotách. Musela jsem se smát.  ,,Ty jedna mrňavá!" celým domem pak létaly nadávky. Nic ve zlém, všechno to byla jen ta naše 'sourozenecká válka' v tomto případě 'Zmrzlinová sourozenecká válka'.

,,Já tě tak nesnáším!" zavrčela jsem, když jsem si sundávala tričko, celé od zmrzliny. ,,A já tě zase miluju." odvětil mi a já si všimla, že na sobě nemá tričko.  ,,A mimochodem, začala sis." mrkl na mě a odešel po schodech do jeho pokoje a já se přestala tak moc usmívat, jako u té první věty.  ,,Clifforde!" zařvala jsem na něj a z jeho pokoje se ozval smích.   ,,nesnáším tě." zašeptala jsem, když jsem sbírala svoje věci ze země.