Lednová HP výzva

Čtverec (Hinny)

„Mami, tati!" Čtyřletý Albus přiběhl do pokoje, v ruce mával papírem a tvářil se, jakoby právě vynalezl lék na dračí spalničky nebo něco podobně obdivuhodného. „Koukejte, co jsem nakleslil."

„Ano, Albe? Ukaž mi to," usmál se na syna Harry a převzal si od něj obrázek.

Na papíře byly dvě postavičky – to Harry víceméně odhadl, protože doopravdy viděl jen čtverec s nohama - , jedna vybarvená červeně a druhá žlutě, s něčím, co tak úplně nedokázal určit, ale trochu to připomínalo hrnek.

„To jsi ty, tati. A Cedlic. A Ohnivý pohál!"

Myslel si to. Pobaveně se ušklíbl a koutkem oka zaregistroval podobný úsměv i na tváři Ginny, která seděla vedle něj. Včera svému synovi vypravěl o své účasti v turnaji a na chlapce to velmi zapůsobilo. Dokonce natolik, že prohlásil, že „až vylostu, pozídí mi stlejda Chalie dlaka!"

„A vyhlajete spolu a ten zlej kouzelník mu neublíží!" vykládal dál a Harry se podivoval nad tím, jak si dětská fantazie dokáže vytvořit alternativní svět, kde je všechno v nejlepším pořádku.

Kéž by to tak fungovalo, že stačí nakreslit obrázek a on se stane skutečností.

„A až budu velkej, vyhlaju ten tulnaj taky!" slíbil nadšeně a málem poskakoval. „A budu hldina jako táta."

„Hrdina určitě budeš..." vložila se do toho Ginny a potěšeně sledovala Harryho výraz, který jako by křičel nešťastné „Už i vlastní syn!" Nesnášel, když jej lidé považovali za Hrdinu, Vyvoleného, Zachránce nebo podobné nesmysly, kterými ho tituloval Denní věštec. Vždyť většinou nevěděl, co dělá, a bál se koček! I když, ušklíbal se vždycky, když na to došlo, kdo by se divil. Napřed ty kočičí seance u paní Figgové, pak zákeřná kočka bradavického školníka a nakonec odporně sladké a růžové kočičí království té ropuchy Umbridgeové. Do toho si ještě připočtěme přísný pohled profesorky McGonagallové, a musíme uznat, že neměl sebemenší důvod mít kočky rád.

„...ale bez Turnaje," doplnil ji Harry. „Nechci, aby mi tě sežral drak," vysvětlil a pocuchal synovi už tak rozchuchané vlasy.