Boubelka

313 13 2
                                    

„Víš, co máš dělat, Tonksová."

„Jasně, jdu na to."

Když vystoupila z úkrytu, ničím nepřipomínala Nymfadoru Tonksovou. Byla z ní nevysoká boubelka s kulatým obličejem, blonďatými, po ramena dlouhými vlasy a tmavě hnědýma očima. Na sobě měla bílou košili a černou sukni, na nohou jí klapaly lodičky s jehlovými podpatky.

Nemohla tak úplně tvrdit, že by se sama sobě líbila, ale vypadala jako novinářka, se kterou by se Lucius Malfoy mohl obtěžovat mluvit. To bylo teď hlavní.

Vydala se tedy proto do nedaleké restaurace, kde měla smluvená schůzka proběhnout. Sotva otevřela dveře, dýchl na ni až nepatřičný přepych. Vnitřně se ušklíbla – sem se vážně nehodila. Zato to bylo přirozeným prostředím její kořisti. Ta seděla v oddělené části restaurace, což jim zaručovalo soukromí. Nymfadora na své buclaté tváři vykouzlila mírný a - jak doufala – profesionální úsměv.

„Pane Malfoyi, jmenuji se Elen Roseberková, těší mě."

„Madam Roseberková," oplatil jí pozdrav zdvořile Lucius. „Potěšení je na mé straně." Tím bych si nebyla tak jistá, pomyslela si bystrozorka, a když ji vyzval, ať se posadí, s radostí poslechla. Podpatky nebyly nic pro ni.

„Tak..." začala, když jim číšník donesl pití. „Celý kouzelnický svět zajímá, co se stalo s vaším synem. Nikdo už jej pořádně dlouho neviděl."

To nebyl pravý důvod, proč tu teď Tonksová seděla, v nóbl restauraci, v cizím těle, v nepohodlném oblečení. Měla úkol – Řád potřeboval na Luciuse seslat snímací kouzlo, něco jako mudlovskou štěnici. Informovalo o poloze, jednání i rozhovorech snímané osoby. Háček byl v tom, že tohle kouzlo jste museli seslat z bezprostřední blízkosti, tím pádem byla Nymfadora se svými metamorfomágskými schopnostmi nejvhodnějším adeptem. Nemohla však popřít, že ji aristokratova odpověď zajímala – ostatně i ona byla pod tou bystrozorskou image mladou ženou toužící po šťavnatých drbech.

„Já jej vídám pravidelně," odvětil Lucius a Tonksová se pousmála.

„Jistě, a proto nás všechny zajímáte."

„Ukryl jsem jej daleko odsud, kvůli jeho bezpečnosti." Víc říct nehodlal. Rozhodně nehodlal říct, že syna ukryl daleko od jeho povedeného milence. A jakoby nestačilo, že je jeho syn gay, on se dokonce musí zbláznit do Pottera. V zájmu bezpečnosti všech Draca prostě musel, alespoň dočasně, odsunout.

„Hrozí snad vašemu synovi něco?" Zvědavá reportérka se zápisníkem v ruce vypadala, že se nemůže dočkat odpovědi.

„Madam Roseberková, nám všem neustále něco hrozí." Malfoyův úsměv se Doře vůbec nelíbil.

„Myslíte?" usmála se, i když ji to stálo hodně snahy.

„Jsem o tom přesvědčen."

Zadíval se na ni jako sup na svou kořist. Potlačila zachvění. I když venku byl téměř celý Řád, neměla z něj dobrý pocit. Napila se minerálky a snažila se získat zpět jistotu.

„Takže mi asi neprozradíte, kde se ten úkryt nachází," nadhodila, když se po chvíli trochu uklidnila.

„Neprozradím," potvrdil její slova Malfoy, a právě tu chvíli uznala jako vhodnou k seslání kouzla, protože další příležitost už by se nemusela naskytnout. Ale i když se za poslední v neverbálně bezhůlkově magii zlepšila, byla z toho teď nervózní. Jenže si nemohla dovolit na Malfoye namířit hůlkou a tak jí nic jiného nezbývalo.

Soustředila se na seslání kouzla, ostatní myšlenky potřebovala pro teď ze své hlavy vypudit. V duchu se soustředila na formuli i pohyb, který by vykonávala hůlkou. Soustředila se dokonce tak moc, že až ve chvíli, kdy kouzlo úspěšně seslala, uvědomila si, že se k ní Malfoy v mezičase přes stůl naklonil.

„Ale můžu vás tam vzít," zapředl jí do ucha tak, že nepochybovala, co to znamená. O velkorysou nabídku odhalení tajemství určitě nešlo.

Vážně se mě Malfoy snaží dostat do postele, nebo mi hráblo?

Byl to takový šok, že jí málem vypadly oči z důlků.

„To nejspíš není nutné," vyhrkla, když se trochu vzpamatovala. „Děkuji, pane Malfoyi, na shledanou!"

A s těmi slovy se urychleně zvedla, nechávajíc pobaveného, ale také mírně zklamaného Luciuse za sebou.

Tak Malfoy má rád velký zadky, pomyslela si šokovaně, než odtamtud zmizela. Jeho pohled totiž téměř fyzicky cítila.

-

Uhm... Tohle bych za normálních okolností nikdy nezveřejnila, ale dneska mám navíc dost bojový podmínky (zaplať pánbůh Českým drahám za WiFi ve vlaku). Věnování dodám zítra, nějak teď nevím komu. 😀

Lednová HP výzvaKde žijí příběhy. Začni objevovat