Lednová HP výzva

Artritida (Drarry)

„Přemýšlels někdy, co bude za takovejch.... sto let?"

„Uhm, cože?"

„Já vím, že to zní divně, ale vzhledem k tomu, že máme před sebou ještě přibližně sto třicet let života..."

Leželi na gauči, stulení k sobě, a povídali si ovšem a o ničem. Harry měl tyhle chvíle, kdy nic nedělali a občas ani nemluvili, poslouchajíce jen pravidelný dech a tlukot srdce toho druhého, opravdu rád.

No... nepřemýšlel."

„Budeme ještě spolu, nebo mě do té doby pošleš k šípku?" nadhodil někdejší nebelvír zvesela, někde uvnitř něj se však ozvala jistá část, která to myslela smrtelně vážně. Draca opravdu miloval a byl si jistý, že jeho přítel to cítí stejně, ale byli spolu teprve pět let. Co když si Malfoy v budoucnu bude chtít najít někoho... příhodnějšího?

„Nebo ty mě?"

„Ani omylem."

„Pak zestárneme, seschneme a umřeme spolu," usmál se Draco a spokojeně se pohodněji uvelebil vedle svého přítele.

„To zní skutečně pozitivně," ušklíbl se sarkasticky Harry. „Zešedivíme, budeme mít vrásky a umělý zuby..."

„Cože?!" zděsil se Draco. „Jaký umělý zuby?!"¨

„Noo... nevím, jak kouzelnici, ale mudlové mají zubní protézy. Když seš starej a už nemáš zuby, dostaneš plastový."

„Fuj."

„Možná zplešatíme," pokračoval Harry a škodolibě se usmál Dracovu znepokojenému výrazu, „ale i když přijde artritida a ty se nebudeš moct pořádně hýbat, budu tě pořád milovat."

Blonďákův výraz nejvyššího zděšení z nevyhnutelného chátrání se změnil na láskyplné culení, když jej při těch slovech přítel něžně políbil.

Sto let, to je ještě času!

-

Vy jste mě chtěli zabít, ale nepovedlo se! Zvládla jsem to, ale snad v životě jsem se tolik netěšila na svoje zítřejší narozeniny. :D