Lednová HP výzva

Žárovka (Snarry)

„Severusi, jaký máš plány na víkend?"

„Četbu."

„Ale notak, něco zábavnějšího by nebylo?"

Harry zatím taky netušil, co by měl dělat, ale představa, že by měl dřepět celý víkend doma a pozorovat čtoucího si Snapea, se mu vůbec nelíbila.

„Já se budu bavit dostatečně."

Harry se otráveně ušklíbl. Miloval Severuse, občas by ale dal nevím co za to, aby byl jeho partner trochu akčnější.

„Severusi?" protáhl po chvíli zamyšleného ticha Harry.

Oslovený muž zvedl svůj pohled od rozečtených novin a v momentě začal tušit, že ať se Harry chystá říci cokoli, nebude se mu to líbit. V mladíkově pohledu se jasně odrážel nápad, div, že se nad jeho hlavou nerozsvítila žárovka jako v mudlovském komixu.

„Už dlouho jsem nebyl u Weasleyových. Navíc chtějí, abych jim konečně představil svého přítele."

Snapeova špionská intuice se nemýlila. Tohle se mu ROZHODNĚ nelíbilo!

Přesto ale nakonec souhlasil.

„Vědí Weasleyovi, kdo je tvůj přítel?" ptal se Harryho, když se spolu v sobotu kolem poledne neodvratně blížili k Doupěti. Bylo to směšné, ale Severus byl nervózní. Muž, jež léta bez mrknutí oka čelil Voldemoertovi a pak jako zázrakem přežil vlastní smrt, byl nervózní z oběda s pár ryšavci. To bylo naprosto odporně a nesnesitelně směšné!

„Ne," odvětil rádoby klidně Harry, pociťoval však stejnou nervozitu jako jeho partner. Bylo tolik věcí, které se mohly pokazit...

„Báječně."

Oba nicméně tušili, že slovo báječné nebude pravdu vystihovat ani v nejmenším, což se potvrdilo téměř hned, jak paní Weasleyová otevřela dveře. Široký úsměv jí při pohledu na staršího muže po Harryho boku mírně ztuhl, byla však dobrá hostitelka, a tak na sobě nedala nic znát.

„Ahoj, Harry, Severusi, pojďte dál,"

„Paní Weasleyová, dobrý den."

„Zdravím, Molly."

Paní Weasleyová je odvedla domem, provoněným přichystaným jídlem, rovnou do kuchyně, kde už byli i ostatní Weasleyovi a Hermiona, která, jakožto Ronova snoubenka, už také téměř patřila do rodiny.

„To snad ne."

„Ty vole, Snape?"

„To snad nemyslí vážně, že ne? Prosím, Hermiono, řekni, že ne!"

„Myslela jsem si to..."

Jejich příchod vyvolal vlnu šeptání, z něhož se Harrymu stáhl žaludek. Měl na to být připravený, ale přesto..."

„Severusi."

Pan Weasley se ze židle zvedl s mírným, vlastně až přátelským úsměvem, a vydal se Snapeovi stojícímu ve dveřích potřást pravicí. Harry mu nikdy za nic nebyl vděčnější.

„Tak..."

Oběd proběhl ve velice nepříjemné atmosféře a Harry se poprvé v životě opravdu těšil, až z Doupěte konečně odejde, ale to, co následovalo po něm, bylo ještě horší. Ron všem oznámil, že si potřebuje s Harrym promluvit, a málem násilím jej odvedl do svého pokoje. Co bylo ještě horší, přidala se k nim i Ginny, a tak teď čelil rovnou dvěma nasupeným pohledům.

„Co to má, zatraceně, být?!"

„Že jsi gay, dobře, za to nemůžeš, ale... SNAPE?"

Harry potlačil nešťastné zavytí a kecnul na Ronovu postel.

„Poslouchejte mě teď, oba. Severuse miluju," Ronova zelená barva nabrala ještě nezdravějšího odstínu, „a on mě taky," dodal nesmlouvavě a ignoroval odfrknutí obou sourozenců.

„Je strašně starej!"

„Oba jsme dospělí a kouzelníci žijí sto padesát let. Opravdu tolik záleží na dvaceti?"

„Je to umaštěnej parchant!"

„Ale notak... já z nás všech vím nejlíp, že ve skutečnosti není," ušklíbl se a s jistým zadostiučiněním zaznamenal, že Ron vypadá, jako by se mu chtělo zvracet.

„Je to Snape, Harry!"

„A já jsem Potter a ty Weasley. Kde je pointa?"

„Celý je to nechutný, úchylný a zvrácený!"

Teď už Harry nedokázal udržet masku sarkasmu, kterou se pokusil vypůjčit si od Severuse.

„Je mi z tebe zle, Ronalde!" zařval a vyletěl z pokoje, přičemž za sebou neopomněl opravdu rázně prásknout dveřmi. Sdupal schody a v kuchyni se málem srazil s paní Weasleyovou, jak byl vzteky nabuzený.

„Pardon. Omlouvám se, paní Weasleyová, pane Weasley, ale Ron... no, to je jedno. Severusi, půjdeme už? Na shledanou a děkujeme za oběd."

Všechno to ze sebe vysypal jedním dechem a tak na něj celá rodina zůstala zírat s pootevřenými ústy, dokonce ani Severus na vytouženou výzvu k odchodu nereagoval. Jako první se vzpamatovala Molly: „Nevím, co ti řekli, ale omlouvám se za ně. Oba občas rychleji mluví než myslí, ale zvyknou si. Oběma se vám moc omlouvám a chci, abyste věděli, že já i Arthur vás u nás vždycky rádi uvidíme."

O jejích posledních slovech Severus dost pochyboval, ale nijak to nekomentoval a vydal se k Harrymu: „My tedy půjdeme."

Když se za hranicemi pozemků Doupěte přemístili, zeptal se Severus s těžce potlačovanou zlostí: „Co ti ten idiot řekl?"

„Nic důležitého," tvrdil raději Harry, který, jakkoli byl na Rona naštvaný, netoužil po tom, aby Severus oddělil rusovlasou hlavu od mladíkova těla.

Však já to z tebe dostanu, Harry, pomyslel si Severus, prozatím však držel jazyk za zuby.

-

Přísahám, Mary, pokoušela jsem se ti vymyslet Harrylu, ale nešlo to. Tenhle ship ze mě nikdo nedostane, ani kdybyste mě mučili. No a i tu žárovku jsem jaksi „občůrala", ale snad to moc nevadí. :D